Pár dní zpátky jsem si udělal menší filmový maraton zaměřený na thrillery, zejména krimi thrillery, a řada přišla konečně i na poměrně známý, u nás přesto překvapivě zapadlý počin legendárního Sydneyho Pollacka Tři dny Kondora. Popravdě se jednalo o film, který jsem měl v hledáčku už strašnou spoustu let, protože Robert Redford, špionážní zápletka a častá přítomnost v nejrůznějších žebříčcích mi napovídaly, že to asi bude dílo, se kterým rád strávím dvě hodiny mého života. Výsledek přesto mile překvapil.

Uběhl totiž zhruba týden a já nad tou nádherně paranoidní sedmdesátkovou záležitostí ze staré školy stále přemýšlím tak intenzivně, že jsem začal podezřívat svého pošťáka, že není, za koho se vydává, občas se taky na ulici otočím a ujistím, že mě nikdo nesleduje, a v neposlední řadě nakukuji do každého druhého obchodu se sportovními potřebami, jestli u pokladny nestojí mladá Faye Dunaway, jejíž krása v tomhle filmu se dá jen stěží popsat slovy. Za takové situace jistě chápete můj šok po zjištění, že příběh Joe Turnera doposud neměl místo v naší Very Important Movies rubrice. Následující rozhodování bylo nejlehčí v mém životě.

Děj se každopádně rozjíždí pomalu a vlastně v průběhu ani moc nezrychlí. Film vás seznámí s kupou postav, mezi kterými je i sympaticky sečtělý Joe (Redford), zkraje ale vůbec netušíte, co vlastně kdokoli z nich dělá. A pak přijde nečekaně brutální pasáž, po níž se Joe ocitá na útěku před lidmi, kteří můžou a taky nemusí být jeho vlastní zaměstnavatelé.

Právě způsob, jakým se celá špionážní zápletka kolem Joea, CIA, nájemných kontraktorů (v čele s ďábělským Maxem von Sydowem), snové Faye Dunaway a spousty nevinných přihlížejících rozvíjí, je v podání Pollacka nesmírně poutavý. Ačkoliv se zde rozplétá významná konspirace uvnitř zpravodajského aparátu Spojených států, snímek zůstává celou dobu striktně civilní, soustředí se na budování paranoidní atmosféry a snaží se s postavami pracovat tak, aby to bylo za každou cenu uvěřitelné a nespadlo to do sféry akčního thrilleru – což je samozřejmě dáno i dobou, kdy filmy nepotřebovaly každých patnáct minut akční scénu, jinak se diváci začali nudit.

Tenhle přístup asi může v dnešní době leckoho odradit, a určitě tomu nepomůže fakt, že má film vycházející z knižní série Jamese Gradyho lehce zkratkovité finále, jemuž vévodí až závěrečná pointa, v tomhle případě je ale odměnou samotná cesta, nikoli přímo její cíl. Je to totiž především výkon Roberta Redforda v hlavní roli konstantně naháněného předchůdce Jacka Ryana, který téhle poctivé filmařině nasazuje korunu a dělá z ní nezapomenutelný zážitek.

Pakliže si libujete u filmů jako Jeden musí z kola ven, Spiknutí, Nepřítel státu, nebo klidně i Bourneovy trilogie – koneckonců proč ne – najdete v Kondorovi pokaždé nějaký prvek či element, jenž se později objevil právě v jeho následovnících. Film, který byl na svou dobu moderní, dnes pro změnu funguje jako krásně zpomalená přehlídka všeho, co máme na špionážních filmech rádi. O to větší škoda, že má na ČSFD tak málo hodnocení. Snad s tím tahle malá upomínka aspoň trochu pohne.