Eva Green se výzev nebojí a tak se vrací na území, kde bývá herecky nejsilnější: k potlačovaným traumatům, přízrakům a temným rodinným tajemstvím. Eko horor z tureckých lesů natočil íránsko-kurdský režisér Bahman Ghobadi. Autor ceněných dramat Čas opilých koní a Želvy mohou létat v něm spojuje subjektivními pocity viny s ekologickou alegorií a folk hororem, v němž příroda lidské násilí jen pasivně nesnáší, ale aktivně se brání. Typicky hororové propriety (lekačky, noční les s osamělými postavami, sekera, náklaďák se dřevem a la Nezvratný osud) se tu mísí s vypjatým kaboněním Evy Green a surrealistickými výjevy – tu židli by IKEA do katalogu rozhodně nezařadila, ani kdyby jí dali název HOPSAA. Pokud se film, který si odbude premiéru na zářijovém MFF v Torontu, bude držet spíš v rovině strašení s nadstavbou, určitě to u věčně lačných žánrových diváků dotáhne dál než když jen "předá poselství". Pak mu jistě odpustí i ten velmi digitální špalek padající z nebe.