Žádné velké vzrůšo teda trailer nenabízí, ale co také čekat od sbližování židovského tatínka s nevrlou dcerou na cestě Polskem léta Páně 1991. Snaha o humor, kdy se potomek zeptá: „Co se tati stalo na letišti v New Yorku?“, načež otec odpoví: „Šel jsem do McDonaldu, protože jsem měl hlad“ mě míjí, nicméně hejtovat nebudu. Upoutávka totiž podle mě trochu klame tělem a ve skutečnosti se spíše než nezávislé feel good komedie dočkáme dramatického otevírání bolavých ran, které souvisí s holocaustem a vymírající rodinou. Nadávat každopádně nebudu ani na baculatou Lenu Dunham, jíž sice můžete vyčítat všelijaké aktivistické výkřiky, často vytržené z kontextu cynickým internetem, ale role nepřístupné a osamělé novinářky ji podle mě docela sedne. Vyloženě potom pochválím Stephena Frye, jenž mě baví snad ve všem (je toho hodně), a když se tak koukám na jeho bodrého medvědovitého Poláka, tak bych si ho klidně dovedl představit jako šafáře Hagrida v připravovaném potterovském seriálu. Právě díky němu zaokrouhlím hodnocení nahoru.