Trans může mnohým už z upoutávek vypadat jako pořádný guláš. A hlavu vám opravdu zamotá, ovšem jen a jen příjemně. Danny Boyle si tenhle passion projekt natočil v přestávkách během příprav olympijského ceremoniálu (obsazení Rosario Dawson vyplynulo i z toho, že zrovna byla k mání a ochotná přijet do Evropy, konkrétně do Londýna, kde se celý film odehrává) a sestříhal krátce po zhasnutí olympijských pochodní. Před kamerou se objevuje tak málo herců, že byste z nich ani nepostavili fotbalový tým. Tenhle komorní a možná i trochu pokorný návrat k autorským kořenům, symbolizovaný i opětovnou spoluprácí se scenáristou Mělkého hrobu a Trainspottingu, se však rozhodně nedrží zpátky. Naopak nemilosrdně ždíme svůj skromný rozpočet, všechny herce a vlastně i erkový rating. Všechno tu jde na dřeň a Dannyho Boyle tahle hra na kočku a myš neuvěřitelně baví. A vás snad bude taky.

Příběh aukčního kurátora Simona, který se kvůli slabosti pro gambling zaplete s partičkou lupičů, je poctou noirovému žánru. Stavební kameny obkreslené podle dobových klasik tu jsou - hlavní hrdina je nejednoznačný a má v hlavě skoro stejný bordel jako divák, proti své vůli se ocitne v osidlech zločinu... a potká přímo ukázkovou femme fatale. Rosario Dawson hraje psycholožku a příležitostnou hypnotizérku, která jako jediná disponuje klíčem k Simonově paměti. A ten bude potřeba, protože obraz, na který měli jeho obchodní partneři (čti lupiči) zálusk, je teď někde schovaný a Simon si po ráně do hlavy vůbec nevzpomíná kde. Psycholožka Elizabeth hned při prvním sezení vidí Simonovi až do žaludku, takže se přidá k týmu a celé to začne připomínat reverzní Dannyho parťáky, částečně i díky obsazení krásně slizkého Vincenta Cassela.

Noirový děj tu tedy máme, ale vizuálně má Trans blíž ke 127 hodinám nebo Milionáři z chatrče. Režisér je chameleonem a skáče po hlavě do pro něj nového žánru, aniž by se zpronevěřil jeho pravidlům, ale svůj trademarkový vizuál si nenechá vzít, takže čekejte barevné exploze a duhovou psychedelii, která evokuje Trainspotting, ale používá zcela opačný pól vizuální palety. Snímek ale neohromuje pouze kamerou a pozlátkem pro bulvy obecně (ano, Rosario Dawson se tu svlékne... úplně svlékne, jak to prošlo erkovým ratingem je mi doteď záhadou), mnohovrstevnatý trojúhelník mezi McAvoyem, Dawson a Casselem má mimořádně ostré vrcholy a vy nebudete mít šanci rozlousknout, kdo hraje odvěsnu a kdo přeponu. Pythagorova věta tu nefunguje a režisér je vždy o dva, tři kroky před vámi. Někoho to může znervózňovat, jiný si roli bezmocného spolujezdce užije.

Přehrajte si trailer Tím spíš, že tahle detektivka v důsledku příjemně drží pohromadě. Boyle sice v závěru krouží ve stejném teritoriu jako Nolan v Počátku, kdy je divák atakován vizemi na hraně reality a hypnózy, aniž by měl (stejně jako hlavní hrdina) šanci identifikovat ten správný "level", ale nejde o motání se v kruhu a nahánění stopáže. Trans má střízlivých sto minut a využívá je na maximum. McAvoy si v hlavní roii opravdu neodpočine a navzdory důležitosti dalších postav je to on, kdo oddře většinu snímku a je alfou a omegou závěrečných zvratů, resp. jejich příjemné neodhalitelnosti. Když začnete mluvit o poctě noiru, čiší z toho automaticky jakási falešná nabubřelost nebo snad archaická strnulost (ne, filmové Sin City opravdu poctou noiru není), ale ani od jednoho nemůže být Trans dál. Boyleova nakažlivá energie, která poskytuje nejen vynalézavá kamera, ale i britská metropole jako taková, místy evokuje spíš ostrovní tvorbu Guye Ritchieho.

Trans je ódou na autorskou hravost - natočený s malou partou v rekordním čase a za asketických dvacet milionů dolarů. A přitom v hlavě způsobí větší a dlouhodobější rotyku než většina letošních blockbusterů. Je to heist a je to mozkodlab. Je to noir a přitom je skoro tak dravý a cool jako svého času Lola běží o život. Je těžké ho v krátkosti uchopit a pojmenovat. A v tom je právě jeho kouzlo. Přistupte na pravidla hry a nechte se chvilku vodit za nos. Věřte, že to rozhodně nebude ztráta času.