Už po několika málo minutách s Kazanovou klasikou se mě zmocnilo rozčarování. Teatrálnost, díky níž si Vivien Leigh na prahu padesátých let zajistila Oscara, se mi přes přepjatá gesta a směšné podlamování v kolenou skutečně nechroustala snadno. Divadelní původ díla jakoby odsuzoval k přehrávání pro diváky sedící až v úplně posledních řadách auditoria. Pak se ale zjevil Brando a obrátil vše vzhůru nohama. Je to právě jeho svalnatá a sexualitou doslova čpící postava, která adaptaci - pořízenou z většiny stopáže jen ve dvou ateliérových kulisách - zajišťuje život. Nechci tím pochopitelně shazovat Wiliamsovu charakterovou drobnokresbu, díky níž se prvotní „typy postav“ vybarvují do překvapivé hloubky, ani jeho cit pro gradaci napětí „na jevišti“. Stejně tak bych nerad opomenul Kazanovo inscenační mistrovství, které pomocí hudby Alexe Northa dokáže vyjádřit i ty nejniternější lidské pocity. Jenže Brando září jako Svatý grál uložený na půl roku do temelínského reaktoru a znovu upomíná na živelnou energii mladých mužů oné doby, kterou symbolizoval spolu s Paulem Newmanem nebo Jamesem Deanem. (8/10)

I při balení kufrů před úprkem z místního trhu si Warneři našli skulinu pro uvedení dvoudiskové Speciální edice. Na prvním kotouči se nalézá lehce pozměněná verze filmu, jíž mohl Kazan (na rozdíl od okamžiku uvádění do kin) konstruovat bez ohledu na cenzory. Jejich „nepřímé“ zásahy do filmu ostatně zpracovává jeden z featurettů, jmenovitě Desire and Censorship, v němž původní Tramvaj slouží za dokonalou ukázku autocenzury: Kazan a spol. se totiž kvůli ratingu snažili sami mírnit sexuálně vyhrocené scény. Srovnávačky s dnešní podobou filmů nicméně dokumentují, jak může upjatost kontrolních orgánů ničit umělecké dílo, protože například z fenomenální scény na schodech v původním, cudném sestřihu, vyčpěly všechny hormony.

Vraťme se ale ještě k prvnímu disku, na němž si lebedí i čtyři Kazanovské trailery (třikrát Tramvaj plus Na východ od ráje) a audiokomentář (bohužel bez Kazana). Na druhém multimediálním talíři si vydobyla prostor čtvrthodinka vystřižených (resp. alternativně zpracovaných) scén, krátká óda na Marlona Branda a rozsahem skromná sekvence testovacích záběrů, v nichž Brando zkouší získat roli v Rebelovi bez příčiny. Podobně pikantní by mohl být i dokumentík North and the Music of South, pokud by jeho náplň byla podobně zábavná jako název. Pojednání o hudebním skladateli Alexu Northovi je ovšem ryze standardní, což však rozhodně neslučujte se slovem "špatné". Následují dva bloky o adaptaci Williamsovy hry, které se zaměřují na divadlo a preprodukci (A Streetcar on Broadway) i samotné natáčení (A Streetcar in Hollywood). Největší prostor ale dostává technicky velice nekvalitní dokument o Kazanovi, na němž asi nejvíc zaujme „gentlemanská“ snaha nepitvat kontroverzi okolo režisérovy osoby. O udávání „rudých“ kolegů během amerického honu na čarodějnice se toho tudíž mnoho nového nedovíme.

Obraz: 4:3
Zvuk: Dolby Digital 1.0 - anglicky
Titulky: české...
Cena: 399,-
K mání od: 24. 5. 2006