V devadesátých letech to vypadalo, že klasický westernový žánr je skoro mrtvý. Kevin Costner sice s Tancem s vlky vyhrál hromadu Oscarů a podobně se dařilo i Clintu Eastwoodovi a jeho Nesmiřitelným, rozhodně však nešlo o klasické westerny, v nichž by bylo jasně rozpoznatelné dobro a zlo a člověk se těšil na finále, kde si to dva největší drsňáci rozdají na férovku, případně na bitvu, v níž zůstanou na zemi ležet desítky lidí rozstřílených na kusy.

Tombstone je jeden z mála filmů, který zvládl přenést westernový žánr do devadesátých let a dokonale využít tehdejšího stylu natáčení. Na jednu stranu je to hodně výpravný western s dobrou desítkou důležitých postav, z nichž každá má co říct a není tu jen proto, aby to schytala brokovnicí, na druhou má ale příběh neskutečné tempo a to jak v akčních scénách, tak i v těch klidnějších a dialogových. Těžko říct, kdo za to může, původně měl režírovat scenárista Kevin Jarre, ten byl ale odejit a pod filmem je oficiálně podepsán George P. Cosmatos, který natočil druhého Ramba a Slyovu Cobru, velkou část Tombstonu však údajně odrežíroval Kurt Russell. Obvykle jsou takovéhle taškařice za kamerou známkou solidního průšvihu, ovšem u Tombstonu by člověk jen těžko poznal, že se u něj vystřídali tři režiséři.

Film od začátku do konce neskutečně šlape a to hlavně díky hercům. Kurt Russell měl jen málo lepších rolí a Val Kilmer byl na začátku devadesátých let herecké eso, které svým výkonem v roli Doca Hollidaye, jenž jen čeká na to až ho zabije tuberkulóza, skoro říkal o Oscara. Spoustě postav ale jednoduše stačí, že je hrají charismatičtí herci, ať už jde o Sama Elliotta, nádherně vypsychovaného Michaela Biehna v roli zabijáka Ringa, sraba Ika Clantona, kterého si parádně vystřihl tehdy skoro neznámý Stephen Lang, nebo spoustu tehdy absolutně anonymních ksichtů (Thomas Haden Church, Michael Rooker a další).

Na výsledku je však nejsympatičtější snaha nenatáčet oscarový film, ale drsný western se strhujícími přestřelkami, charismatickými hrdiny, svižným příběhem, působivou hudbou a snahou spíš bavit než bojovat o plešouny. Ambice tu zkrátka byly nižší a možná proto se na Tombstone často zapomíná. Vedle Nesmiřitelných a Tance s vlky jde skutečně o "méně hodnotné dílo", ale na druhou stranu fanoušci klasicky pojatých dobrodružných westernů v devadesátých letech nic moc lepšího nenajdou. A v jednadvacátém století vlastně taky ne. Pokud je pro vás John Wayne moc velký veterán a Clint Eastwood moc velký drsňák, zkuste zlatou střední cestu natočenou s agresivitou a stylem devadesátých let. Možná budete překvapeni, jak moc cool může být čtveřice drsňáků s kníry a srandovními klobouky.