Režisérka hojně oceňované artovky O těle a duši, Ildikó Enyedi, se vrací s novým filmem, a nepřekvapivě si jeho námět ani tentokrát nevybrala ve stáji Marvelu a DC. Jakkoliv je příběh zasazen do akademického prostředí, akademický odstup a chlad z něj rozhodně nevyzařují. Právě naopak: rozvibruje silnou emoční linku a propojení mezi postavami, i když je mezi první a třetí dějovou linií víc než století. Přirozeným středobodem dění je tu vzácný strom a jeho blízké okolí. Samozřejmě nejde o roli fyzickou (zásobárna dřeva, organismus, co dává stín), ale spíše symbolickou: strom jako svědek času, němý (nebo naopak dle dějové linie s Tonym Leungem aktivní) pozorovatel lidských osudů a aspirací. Lehký náběh do ezo či prostoru, který by věda považovala za spekulativní, tu nepochybně je, ale v rámci artové filmové nabídky mi Tichá přítelkyně přijde jako příjemný odklon od čistých vztahovek a drásavých sociálních problémů k filozofujícím "velkým otázkám". Nesedne to každému - možná právě tou aktivní snahou najít to lepší v nás - ale nemám pochyb, že cílovka bude spokojená.