Po zhlédnutí Weather Mana už docela chápu ten termínový kolotoč, který se kolem něho kdysi rozpoutal. Po soukromé projekci se zjevně producenti vyděsili a nevěda kam film posadit, ho pro jistotu na chvíli uložili k ledu. Těžko říct, jestli jim to za těch 22 milionů rozpočtu stálo, nebo to protáhli do října jen proto, aby zamrkali na Akademii (marně), ale když si vezmu, že první trailer vyšel v prosinci roku 2004, bylo to dlouhé čekání. Zatraceně dlouhé.

Obyčejně tenhle žánr na recenze nedostávám, ale jak stárnu, začínám tyhle charakterové studie docela oceňovat a po "úspěchu" s In Good Company, jsem si o Weather Mana sám řekl. Nicolas Cage, Gore Verbinski za kamerou a lákavý trailer, který byl zábavný a chytrý zároveň... neodolatelná kombinace, posílená oním nekonečným čekáním.

Dave Spritz je rosničkář, který si místo "Slunce v duši" pantentoval svůj Spritz nipper (taková nepřeložitelná hříčka... řekněme, že je to taková "rada na cestu") a každý večer si odkroutí svojí pětiminutovku, díky které celé Chicago ví, jaké bude zítra počasí. Není to nějaká celebrita a tak ani nelze říct, že by jeho osobní a profesionální život byl nějak v rozporu. Oba totiž stojí za houby.

Jestli se dá Weather Man popsat dvěma slovy, zvolil bych nejspíš "plíživá deprese". Atmosférou a vyzněním je film hodně blízko Americké kráse a Gore Verbinski si tentokrát nebere žádné servítky. Popcornovou persónu nechal doma a dokonce ani ty rozličné předměty (výhradně z produkce fast foodu), jež na Cage lidé odhazují, nejsou zpomalené tak efektně jako v traileru. Jestli jste se těšili výhradně na tohle a očekávali film, který se nebere ani chvilku vážně, pak radím zařadit zpátečku, nebo přesednout do jiného vozu. Humoru je ve Weather Manovi dost, ale vždy působí spíš jako ventil, kterým je nutno vyrovnat tlak působící na divákovu duši. Ten je místy značný, protože, řekněme si to na rovinu, Dave Spritz je občas dost hajzl a vy budete při náhledu na jeho postavu oscilovat mezi opovržením, sympatií a lítostí.

Jen si to vemte... je mu dvaačtyřicet, se svojí ženou se rozešel a moderuje počasí v televizi. Slušný plat nedokáže vykompenzovat fakt, že zbytek Spritzova života se nachází v troskách a navíc spoustu peněz hlavní hrdina utratí za čistírnu, protože lidí co ho na ulici ohazují rozličnými předměty (většinou proto, že pršelo, kdežto on říkal, že bude svítit sluníčko) není zas tak málo. Nazvali byste to krizí středního věku, ale to není tak úplně správná diagnóza. Daveův otec je totiž držitelem Pulitzerovy ceny a v jeho smutných očích a odměřených větách Dave cítí, že ho jako syn zklamal. Dotáhl to přeci jen na lokální rosničku a jeho rodina, v čele s obézní dcerou a věčně problémovým synem, taky docela skřípe. Osud (=scénář) dá ale Daveovi poslední velkou šanci - jeho otec se dozví o zákeřné nemoci a z toho plyne i termínové ultimátum. Rakovina příliš trpělivá nebývá, takže Spritzovi staršímu zbývá už jen pár měsíců života. Dave se teď musí začít OPRAVDU snažit. Má v rukávu nabídku z New Yorku a když trochu zabere s výchovou dětí a zkusí si udobřit ex-manželku, možná by to všechno mohl dát dohromady, aby si vysloužil tolik chtěný otcův respekt.

Tenhle odstavec prozrazující mnoho z děje jsem si jednoduše nemohl odpustit, protože ke zhodnocení filmu a rozřešení případné úvahy zda jít nebo nejít, je potřeba vědět, jakým směrem se Verbinski rozhodl jít a jak hluboko jeho pouť končí. Weather Man žóngluje s tradičními hořkosladkými epizodkami, dlouhými monology a mírně křečovitými hereckými výkony. Tohle všechno k žánru patří a Verbinski ani dvojice Nicolas Cage/Michael Caine (syn a otec Spritzovi) tu nic nepokazili, ba naopak - obsazení Cage považuji za klad, protože hraje přesně to, na co jsme od něj zvyklí a jeho konstantní jemné přehrávání lze považovat skoro za klad. Scéna ve které jde koupit tatarku je naprosto úžasná... dokonale epizodní, ale přesto dokonale ze života. A podobně je to i se zbytkem filmu, jen musíte být dostatečně "in", abyste to pochopili.

Nechci být tak hysterický jako na IMDb fórech, abych naznačoval, že pokud je vám méně jak třicet, nemáte dvě děti a dobře placenou práci, že si z tohohle filmu nic neodnesete, ale... kvalita vašeho zážitku rozhodně záleží na vašich zkušenostech a na otevřené duši. Verbinski se zamýšlí nad tím, zda lze sladit úspěch v profesionálním i osobním životě, zda se člověk může změnit když sám opravdu moc, moc chce a jestli nakonec není lepší akceptovat sebe i okolí a naučit se prostě přežít tak, abychom "zapadli". Weather Man nenabízí o moc víc, než tu depresi v níž si lze řadu věcí uvědomit a spojit si jí se svým vlastním životem. Nemám dvě děti a lidé mě na ulici nepoznávají, ale když sleduju Davea Spritze, jak unaveně odhání dalšího svého fandu, kleje všude možně a ztrácí trpělivost se svými dětmi, začínám si uvědomovat, že tomhle svým způsobem občas dělám taky... jinak, jinde a jiným lidem. Chtěl bych být jiný, chtěl bych být dokonalejší, ale stačí jen chtít? Pokud občas takhle uvažujete, dejte tomuhle filmu šanci. Možná se pak taky naučíte jak se sebou vycházet...