Takhle je to mnohem lepší. Už jenom profesionální provedení, a co to s materiálem udělá. Obraz prohnaný filtry konečně vykazuje parametry důstojného hollywoodského fláku, k tomu údernější práce se zvukem a grafické prvky, jež protentokrát nevypadají jako výtvor pětiletého děcka zmateně klikajícího v Paintbrushi na každou druhou ikonu. Montielovo drama sice nevyznívá kdovíjak mocně, snad proto, že v kontextu policejních dramat neslibuje pranic nového. Ale z těch archetypálních dějových momentů – o korupci, práskačství, výhružkách a nadřazenosti rodinného štěstí nad bojem za správnou věc – se může vyrýsovat nadstandardní policejní drama. Minimálně herci by na to byli. Asi málokdo nejspíš rozumí tomu, proč se dvorní tváří nadprůměrného režiséra stal zrovna bývalý striptér Channing Tatum, ale okolo něj je dost dalších zajímavých osobností, aby se divák mohl cítit navnazen.
