Magdalena Dobromila Rettigová, známá to buditelka 19. století a kuchařka, která prý položila základní kámen mohutné stavbě české národní kuchyně, proslula i svérázně květnatým slovníkem. Její oblíbenou frází bylo slovní spojení „vraz tam XY“. A kuchařinka či kuchtice, která dle jejích vlivných knih vařila, se pak nemohla divit, že je pán a paní domácí pak neobyčejně přibývají na váze a sotva se sunou. Stejnou metodou se inspiroval i Brian Robbins ve svém rodinném spektáklu o taťkovi, co se mění v nejlepšího přítele sebe sama - psa. Do kotle šlo kromě pořádné porce Tima Allena i několik rodinných příslušníků, několik kilo psího tajtrlíkování á la má soukromá noční můra Pes fotbalista: Evropský pohár a najemno nakrájení mluvící králíci. Robbins pak celou směs začal dusit na omáčce od Dr. Seusse (hlavní ingredience jsou Grinch a Kocour), kterou pančoval několika špetkami Garfielda a soudního dramatu. Pak už zbylo, aby celek zahřál na konzumní teplotu, orestoval ji zaleželou politickou nekorektností a se studeným Jonatánem začal – voila - podávat vyhládlým strávníkům. A ti se zalizovali až za ušima, jaká to panečku byla dobrota! Ano, všechno sedí, až na fázi konzumace, která se bohužel odehrála v jiné dimenzi. V té naší už výše popsaná receptura nikoho neomráčí. Je totiž IMHO trochu málo crazy... a jak výše řečeno o jedlících, sotva se sune. Do filmu bohužel nestačí jen tak něco „vrazit“, že se to nějak poddá a změkne to (rozuměj: bude to legrace, co svět ještě neviděl). Pokud mě ani jedna scéna nerozesmála už v traileru, říkám si, jaké to asi bude u celku. Kolega k0c0ur na podobné věci říká své „uf, sakra“.