Will Smith chce Oscara. Chce ho strašně moc, ale svinský osud mu bezustání hází klacky pod nohy a za rohem se mu směje. Legenda o slavném návratu u publika brutálně propadla a Mannův zábavný a velmi zajímavě natočený životopis (zní to jako protimluv) Ali měl podobný osud. V obou případech ale tenhle člověk, o kterém se mluví jako o největší herecké hvězdě současnosti, dokázal, že nás zvládne pobavit i bez naštvaných robotů nebo zákeřných drogových dealerů za zády. Štěstí na dosah je tedy Smithovým třetím pokusem, jak uspět v boji o zlatého plešouna.

Vítejte tedy do roku 1981. V Americe už začínala být nuda, protože studená válka posledních pár let nikoho moc nezajímala, z rádia se linula divná hudba a kdo si nehrál s Rubikovou kostkou, nebyl cool. Chris Gardener Rubikovu kostku neměl. On toho vlastně vůbec moc neměl, jen kopec smůly, která se mu poslední roky lepila na paty. O pořádnou práci nemohl zavadit, jeho žena Linda dřela po nocích v práci a manželství už nemělo zdaleka takovou jiskru, jako kdysi. Jediný důvod, proč se Chris nepřestal snažit a nezabalil to, byl syn Christopher. Když ale Linda opustí rodinu a majitel bytu dá Chrisovi jasné ultimátum na vystěhování, vypadá to, že horší už to nebude. Z absolutního dna ale vede cesta jen nahoru a i Chris dostane svojí šanci. Když projde několikaměsíčním kurzem, mohl by dostat práci na burze, hromadu peněz a možná konečně i normální život. Bez bytu, s prázdnou peněženkou a s malým synkem na krku to ale nebude vůbec žádná sranda.

Základní myšlenka Štěstí na dosah je na první pohled docela prostá a možná i trošku vlezlá. Nový Will Smith vsadil na až příliš jednoduché a povrchní téma, které se lidem líbí a zlí a nepřející kritici se mu vysmívají. Já se smát nebudu, protože k mému překvapení dokázal Smith i z téhle látky vymáčknout maximum. Scénárista Steve Conrad (má na kontě loňského Pana rosničku) se totiž rozhodl pojmout okoukané téma trošku jiným způsobem, než jsme zvyklí. I když jde v podstatě o depresivní příběh, Conrad se nebojí lehkého nadhledu, jemného humoru a vůbec věcí, které v obdobných filmech moc často nevídáme. Je příjemné zjistit, že někdo stále ještě umí napsat scénář zajímavě i v žánrech, kde by to nikdo nečekal.

Italský režisér Gabriele Muccino přistoupil na pravidla hry a i když ví, že natáčí seriozní drama, klidně občas spolu s Conradem „uletí“ a přijde s nějakou úsměvnou scénou, která zabrání, abyste upadli do deprese. Muccino vypráví příběh, nesnaží se exhibovat, machrovat s kamerou a záměrně upozorňovat na svojí práci. Pochopil, že Štěstí na dosah je film Willa Smithe a vše tomu podřídil. Nepokouší se z diváků tlačit slzy a necpe jim přehrávající herce, dávkuje emoce pomalu, vkusně a působivě. Za Štěstí na dosah sice nejspíš žádné ceny nedostane, ale díky němu a Conradovi jsem se nenudil. Což je pro film o chudém otci samoživiteli víc než velká pochvala.

A co hlavní hvězda Will Smith? Jedním slovem – paráda. Z člověka, který by se mohl i ve svých devětatřiceti živit jako model, se stal životem ošlehaný fotřík, který by pro svého synka udělal cokoliv. Smith zvládá stárnoucího tatíka v obleku stejně bez problémů, jako policejního likvidátora Mika Lowreyho v Mizerech a už poněkolikáté dokazuje, že zahraje zkrátka všecko. Ani jednou během sledování Štěstí na dosah jsem si nevzpomněl na akční inferno, které rozpoutal před čtyřmi lety v Miami a roli, na kterou bych papírově typoval spíš Samuela L. Jacksona, zvládl Smith s grácií a stylem sobě vlastním. Štěstí na dosah však nestojí herecky jen na něm. Thandie Newton sice z plátna zmizí po půl hodině, ale pokud si ji pamatujete z druhé Mission: Impossible, budete možná hodně zaskočeni tím, co s její půvabnou tváří dokázali maskéři provést. Tím hlavním parťákem pro hlavní hvězdu je však osmiletý Jaden Smith. Shoda příjmení obou herců není v tomhle případě náhodná a opravdu se jedná o syna Willa Smithe, což je na společných scénách vidět. Netvrdím, že Jaden Smith je nový Haley Joel Osment, ale logicky není vůbec těžké těm dvěma uvěřit, že jsou otec a syn.

Štěstí na dosah mě překvapilo. Velmi příjemně. Scénárista a režisér se rozhodli ozvláštnit provařené téma milým humorem, Will Smith a všichni okolo něj na plátně odvádějí hodně nadstandardní výkon a celé to funguje jako dobře namazaný stroj. Štěstí na dosah je dojemné ve chvílích, kdy dojemné má být, není v něm nic navíc a ani nic nechybí. Jde o jeden z těch mála filmů, které můžete s klidným srdcem doporučit rodičům a nemusíte se bát vyrazit do kina s nimi. Tak to udělejte.