Projít dětstvím a dospíváním je náročné, a ze situací, které jeden ani pořádně nezaregistruje, se pro druhého stává horor k nepřežití. Děti dokážou být kruté. Snadno si označkují slabý/divný/jiný kus a o konflikt je postaráno. Režijní debut Charlieho Polingera vypráví o mechanizmech sociálního vyloučení, které začíná ve třídách a ve volnočasových aktivitách a s obětí se klidně táhnou celý život. A stejně tak s útočníky, kteří získávají větší a větší ostruhy a ve svém jednání pokračují, dokud jim někdo nevystaví ráznou stopku. V The Plague je roznětkou stigmatizace obyčejná vyrážka, která se v dětském kmenovém myšlení stává morem, který může nakazit kohokoliv. Svět dětí takřka oproštěný od dospělých autorit - na způsob Goldingova Pána much - které by včas zakročily a sjednaly nápravu, a stejně tak vodní živel, ve kterém je každý sám za sebe, vytváří silnou metaforu pro takřka hororové indiečko o samotě uprostřed kolektivu a podhoubí manosféry. Silné ohlasy z velkých i menších festivalů vnadí na vytříbený kousek, který dodává přesně to, co slibuje. Velmi silné tři hvězdy.