November Man mne začal zajímat, když jsem viděl fotku, na které Brosnan odchází od obří exploze. Tak nějak ve mne vzplála naděje, že se nám bývalý bondovský playboy vrátí k rolím agentů ve velkém stylu. Ostatně už jednou se v Krejčím z Panamy pokoušel oprášit makačku u tajných služeb, byť pravda v trochu pomalejším a usedlejším tempu. Tady jsem ale chtěl věřit tomu, že půjde o drsný thriller, který se nebojí násilí a temnějších stránek lidské duše. Roger Donaldson za kamerou už pár dobrých kousků zvládnul a s Brosnanem natočit třeba solidní Rozpoutané peklo.

The November Man: FOTOGALERIE

Z podobných očekávání vás ovšem November Man probudí hned po první scéně. V té se mentoruje á la Spy Game a skoro to vypadá, že by Brosnan mohl zářit v roli učitele, který se chtě nechtě bude muset vrátit do akce, aby svého svěřence dostal z průšvihu. Film ovšem po slibném úvodu nečekaně trhne kormidlem o "pět let později" a čím dál tím víc začne být jasné, že Brosnan ve snaze dostat zase do ruky bouchačku někde oprášil scénář k posledním seagalovce. Nasvědčuje tomu hned několik věcí - předně celé to divadlo s přezdívkou, která dala název i samotnému snímku, nesympatičtí klaďasové, záporáci i ti mezi, což je tedy dáno i dalším poznávacím znamením, totiž divně poslepovaným východoevropským castingem, z něhož čouhá jen pořád hodně krásná Olga Kurylenko a právě jen Brosnan v hlavní roli.

Akční scény jsou kratší než Boltův olympijský sprint na sto metrů.Při sledování November Mana vám bude hlavou vrtat jen pár věcí - Brosnan dost sešel a vlastně moc neumí hrát, pokud tedy svého hrdinu předem nezamýšlel jako nesympatického sobce, kterému ujíždí vlak (ale ve scénáři si přesto vymíní happyendovou postelovou scénu). Olga Kurylenko je pořád hrozně sexy a ve většině scén Brosnana přehraje nejen kukadlama, ale vlastně i vším ostatním. A zbytek? Ten je několik hodin po zhlédnutí jen matnou šmouhou v záchodových barvách. Dějově je November Man tak křivolaký, ale zároveň naivní a banální, že bolí jen vzpomínat na čečensko-ruskou záporáckou enklávu a nesympatické a slizké postavičky motající se kolem natahovaného příběhu o podivné konspiraci. Stejně hloupě působí i celý twist s identitou Olgy Kurylenko, ze kterého se bude škrábat na hlavě i nenáročná divačka Ordinace v Růžové zahradě.

Přehrajte si trailer Většinu stopáže prostě film připomíná beztvarou výplň, kterou komerční televize nakoupí na půlnoční slot, doufajíc že otupený divák už nebude mít sílu přepínat nebo řešit. Poslední hřebík do rakve pak nezúčastněně zatlouká Donaldson, který režíruje jako kdyby nedostal poslední dvě výplaty a rozhodl se sabotovat dílo zevnitř. Seagalovku tak film připomíná nejen dějově, ale úspěšně kopíruje i její zevnějšek. Umaštěné kulisy, neinvenční záběry jak z dokumentů čes(skoslovens)ké televize, akční scény kratší než Boltův olympijský sprint na sto metrů a do toho cmrdnutá nějaká ta nahota a nefalšovaná falešná krev. November Man je ztráta času, ať už na něj koukáte odkudkoliv. Především je to ale kapitální prohra pro Brosnana, který se tu znemožnil jako herec, akční hrdina i producent zároveň. Pokud si ale on i Donaldson plácli poté, co si přečetli scénář, pak jim asi všechen ten výsměch patří, protože podobně šroubovanou absurditu od pisálků Predátorů a Nevědomí, aby opravdu člověk pohledal.