Jen láska nestačí. RZA a Quentin Tarantino milují asijskou kinematografii. Láskyplně se mazlí se starými rubačkami a chtějí je vidět znovu na plátně, jen v aktuálnějším podání. To jsme si ověřili nejen u Kill Bill. Na tomhle obdivu se shodneme, ne ale tak na způsobu, jak se z takovéhle náklonnosti vyznávat. Novinka, kterou Quentin produkuje, RZA režíruje a scenáristicky „šperkuje“ i pozapomenutý Eli Roth, působí jako ideový spin-off právě z finále prvního dílu Kill Bill. Ne snad kvůli účasti Lucy Liu, ale spíš pod vlivem podobně koncipovaných bitek, stejně sterilního záběrování a kvůli touze být hardcore stylovkou, a přitom se stylově trochu rozkližovat. Krásné oldschoolové výjevy se tu pojí s digitálním zvěrstvem, kostýmní velkolepost sráží fakt, že se to bije vlastně jen v jednom interiéru, hlášky se loví až moc urputně. Chvályhodná snaha a pár „wow“ momentů se s odtikávajícím časem překlápí spíš ve snaživé fandovské klopýtání. Na čtvrtou hvězdu ho nevytáhne ani Gladiátor.
