Když před třemi lety dorazila do kin nezávislá romantická komedie Pěkně blbě, zanechala za sebou poměrně silnou stopu. Díky svým kvalitám se stala jednou z nejoblíbenějších žánrovek posledních let, scénář to dotáhl dokonce k nominaci na Oscara a z Kumaila Nanjianiho se po úspěchu stala vycházející hvězda. A mnoho filmových fandů si navíc zapsalo režiséra Michaela Showaltera jako tvůrce, jehož se asi vyplatí sledovat. Od jeho dalšího kousku The Lovebirds, u něhož se opět sešel s Nanjianim, se proto očekávala minimálně sympatická a svižná podívaná, jež se však kvůli koronaviru nakonec místo do kin podívá pouze na Netflix. Jenže tentokrát z toho bohužel žádná komediální či romantická trvalka nevyroste.

Komediální sympaťák zde dostal na pomoc zatím spíše televizní hvězdičku Issu Rae, s níž tvoří dlouholetý pár, kterému to ovšem už příliš neklape a už se hlavně pořád hádají o prkotinách. Jenže zrovna ve chvíli, kdy se shodnou na rozchodu, omylem svým autem srazí cyklistu. A aby toho nebylo málo, v ten moment jim do auta vtrhne muž a cyklistu přejede. Tajemný vrah zmizí, a jelikož se ústřední pár bojí zatčení, uteče z místa činu. Aby očistili své jméno, rozhodnou se na vlastní pěst zjistit, proč byl muž vůbec zavražděn. A mezitím zjistí, že to mezi vlastně pořád docela jiskří. 

Ano, zápletka není nikterak originální, ale o ni tu vlastně vůbec nejde. Hlavní dvojice tu zkrátka chodí od jedné lokace ke druhé, kde prožijí ne zrovna vtipné situace a jdou zase o dům dál až k čím dál rutinnějšímu finále. Děj je zkrátka nezajímavý, odfláknutý a vykouří se vám z hlavy snad už v polovině závěrečných titulků. Ale je vidět, že to je tvůrcům vlastně úplně jedno a soustředí se zeména na humor a chemii mezi hereckým duem. Jenže zde to vychází tak 50:50. Mezi Nanjianim a Raeou to opravdu funguje, rodilý Pákistánec má často skvělý timing a vztahová linka je celkem uvěřitelná. Jenže humorná část je zde v podstatě čistou improvizací, která vypadá, jakoby Showalter prostě zapnul kameru, zašel si na kafe, nechal herce kecat prakticky o čemkoliv a za pár minut ji po návratu zase vypnul. A jelikož se všichni na place dobře bavili, šlo se hned na další scénu.

Což o to, občas z této improvizace vypadne povedený gag a zejména Nanjianimu tenhle styl evidentně sedí. Jenže se tu po humorné stránce také hodně často střílí vedle, a když postavy vedou např. monolog o předmětu, který před nimi zrovna leží na stole, tak si divák řekne, že tady už bylo to režijní vedení opravdu potřeba. Jenže Michael Showalter tu jede tu největší režijní rutinu, u níž by člověk ani nepoznal, že ji má na svědomí právě tvůrce vychvalovaného The Big Sick. Snímku také příliš nepomáhá ani fakt, že kromě ústředního dua tu chybí jakákoliv vděčná vedlejší postavička a zbytek obsazení jsou v podstatě nudné figurky, jež se ve filmu jen mihnou. A jelikož improvizace herecké dvojky to sama evidentně neutáhne, je rezignování na další charaktery chybným krokem.

Přehrajte si trailer Zpočátku jsem chtěl dát The Lovebirds poměrně hezkou neurážející šestku. Herecká dvojice je sympatická a humor mi přišel i přes přehnanou improvizaci jakž takž fajn. Jenže čím více dnů od zhlédnutí mám za sebou, tím více zjišťuju, že i přes pár slušných momentů jsem se u komedie vlastně ani pořádně nezasmál, ani jedna scéna mě neuzemnila a za pár dní už si ze snímku asi nebudu pamatovat vůbec nic. Z čehož viním zejména Showaltera, jenž si udělal z natáčení spíše režisérskou dovolenou, u níž se sice všichni hezky bavili, na diváka se při ní ovšem často zapomínalo.