Procento filmů daného distribučního roku, na které se zapomene hned po Silvestru, je dlouhodobě hrozně vysoké. Logicky jsme proto dospěli do stádia, kdy je i sousloví „dobrá práce“ svým způsobem vyznamenáním.

V souvislosti s novým snímkem Obhájce se tohle hodnocení objevuje hodně často. Navíc zaslouženě a ještě zní vcelku přesně – na filmu neznámého režiséra Brada Furmana je totiž vidět jistá „rukodělnost“, tedy filmařská poctivost spoléhající na promyšlený scénář, soustředěné vedení herců a smysluplnou režijní realizaci. Zkrátka, dočkali jsme se přesně toho, v co se dalo po slibných trailerech doufat.

Dostáváme dějově vypilované drama, za nímž je neustále cítit literární předloha.Obhájce, věren svému názvu, je ryzím právnickým dramatem, evokujícím zejména řadu žánrově spřízněných snímků z 90. let a prvních roků nového století. Hodně z nich se opíralo o předlohy Johna Grishama, shodou okolností v jednom z těch nejlepších exceloval mladý Matthew McConaughey. Ano, Čas zabíjet a spoustu dalších dramat ze soudní síně nám tak trochu odvála doba, která fandí víc trikovým řežbám, comicsovkám a ansámblovým komediím. Úsporné náměty ze soudní síně se přesunuly do televize, kde z nich desítky seriálů o zločinu a trestu vybrakovaly veškerou poutavost. Máme právnické show pro ženské i pro krvežíznivé chlapáky, hrané i reálné, drsné i romantické, prostě nekonečnou sérii soudních přelíčení, k nimž když přiřadíte nejlepší filmová právnická dramata minulých dekád, sebere to elán vidět jakýkoliv další film z tohohle ranku. Jako by se už nedalo přijít s něčím novým. Právě proto filmaři před útokem na plátna obezřetně vyhledávají originální motivy – a v případě Obhájce se jednoznačně trefili.

Reprodukovat klíčový dějový prvek tohohle dráma by ovšem nebylo fér. Řekněme, že hlavní hrdina – klasicky sebevědomý žralok ze soudních síní – je vehnán do zajímavé pasti. Dle litery zákona z ní není úniku (pravděpodobně). Do scénáře je tak rozpracován jeden zajímavý paradox, o jehož pravdivosti a logické neprůstřelnosti se můžete klidně pobavit se svým právním zástupcem… ale proč byste to dělali, když v rámci filmové reality funguje základní příběhové schéma výborně.

Přehrajte si trailer Mezi obhájcem Matthewa McConaugheyho a jeho proradným klientem, jehož si bez pochybností střihl dlouholetý klaďas Ryan Phillippe, se rychle rozvine drsný konflikt. Další zvraty jej nesmlouvavě uzlují a uzlují, a to až do stavu, kdy můžou praskat nervové soustavy méně odolné části publika. Index zoufalství hlavního hrdiny je díky suverénní režii přímo úměrný indexu diváckého fandění, aniž by přitom emoce mírnily nějaké očividné logické lapsy nebo zbytečné odbočky. Dostáváme koncepčně propracované a dějově hodně vypilované drama, za jehož výstavbou je vlastně neustále cítit literární předloha. Tohle by ze sebe scenárista Nocí v Rodanthe jen tak sám prostě nedostal…

Režie futruje do materiálu hodně energie, ale ne ani tak formálními vychytávkami (ty dostávají šanci hlavně během rekonstrukcí vražd), jako spíš pečlivou instalací herců do ozkoušených škatulek a velmi živým vykreslením prostředí soudní síně, hospody nebo klubu. Přelévání nálady v rámci jedné místnosti se daří líčit na výbornou, a to i při určitých rezervách v hereckých výstupech. Nechci na někoho káravě ukazovat prstem, ale Josh Lucas jako McConaugheyho konkurent rozhodně není přesvědčivý v každé emoci, což bohužel z části platí i pro samotnou hlavní hvězdu.

Obhájce: FOTOGALERIE

I kvůli McConaugheymu není nakonec cesta, po níž projde hlavní postava, až tak emocionálně očistná, inspirativní a nakonec vlastně ani tolik vysilující. Právě v tom bych viděl zádrhel a důvod, proč se Obhájce možná nestane klasikou - i když k ní měl hodně nakročeno. Je to napínavá a vychytralá konverzačka, vyvážená a místy i strhující. Ale v celkových dojmech přeci jenom trochu prchavá a v delším horizontu i trochu mělká. Z tohohle výtečného žánrového cvičení neprobublává tolik vydatnějších a hutnějších živin, aby to stačilo na zlatý fond. Je to prostě jen dobrá práce. OK, ať nežeru… možná i velmi dobrá.