Původně jsem si tu napsal krátkou povídku o tom, jak asi proběhne letošní díkůvzdání v rodině Francise Forda Coppoly, pak mi došlo, že to má k realitě buď až příliš daleko, nebo až příliš blízko (a že to není moc dobře napsané, protože jsem následně musel Tedovi ve vedlejší konverzaci pět minut vysvětlovat, jak je to myšleno...), takže jsem si řekl, že to nehodlám riskovat a hlavně že nebudu zastiňovat film, který je zjevně začátkem comebackové dráhy legendární Pamely Anderson. Bohyně mého dětství si spolu s Demi Moore letos užívá opět trochu zasloužené záře reflektorů, byť na rozdíl od bývalé manželky Bruce Willise je to zjevně v podstatně pomalejším, melancholičtějším typu filmu. A jasně, The Last Showgirl asi většina světa nikdy neuvidí, už z těch pár záběrů (a ohlasů, jaké Pamela za svůj výkon sbírá) je však patrné, že si to herečka navzdory svým odvěkým kritikům celkem dost dává, příště ji navíc uvidíme v daleko mainstreamovějším remaku Bláznivé střely s Liamem Neesonem, vše tak nasvědčuje tomu, že tahle showgirl ještě zdaleka neřekla své poslední slovo.