Těžko tomu uvěřit, ale i Luc Besson má umělecké ambice. Snaží se to světu dokázat tím, že Michelle Yeoh neobsadil do další kungfárny, ale do angažovaného dramatu o barmské disidentce Aung San Suu Kyi, která slovo „domased“ povýšila na něco, za co se dostává Nobelova cena za mír – stačí jen zůstat v domácím vězení nějakých 20 let. Samozřejmě, nelze čekat opravdu artový film, spíš srdceryvný epický doják, ve kterém děti na zápřažích láskyplně mávají svým brzo mrtvým tatínkům a květy ověšená hrdinka kráčí tváří v tvář samopalům. Kýčem smrdí i davové scény a záběry, ve kterých zlý oficír střílí své neposlušné podřízené – to už tam opravdu chybí jen starý dobrý Johny u kulometu na korbě džípu. Kdyby k tomu Michelle přidala své tradiční tahy, pasovalo by to k Bessonovu podání možná lépe než „oscarové ksichty“ Davida Thewlise. Ale sranda stranou: traileru nechybí emocionální působivost, rytmus a gradace, u závěrečného skandování se dokonce dostavují zimomriavky. Možná motyka vystřelí a Lucovi se povede velký Hollywood.