Životopis mafiánského zabijáka by měl být papírově mnohem zajímavější než biografie slavného geologa, sběratele známek nebo vynálezce šťourátek do uší. The Iceman ale ukáže, že ne o moc.

The Iceman: FOTOGALERIE

Rozhodně by bylo nefér říct o tomhle filmu, že se nepovedl. Filmařské kvality tu jsou, ale když se člověk připraví na to, že následující dvě hodiny stráví ve společnosti muže, který ubodal, rozstřílel nebo uškrtil přes sto lidí a zároveň dokázal vlastní rodinu přesvědčit, že je ctihodným zástupcem slušné společnosti, tak ho u Icemana jisté zklamání bohužel čeká.

Mafiánský zabiják Richard Kuklinski totiž vlastně není moc zajímavá osoba. Zkrátka se živil jako likvidátor, aby se jeho nejbližší měli jako prasata v žitě, lhal celému svému okolí a po zásluze skončil ve vězení. Michael Shannon tohohle řezníka zahrál pochopitelně naprosto božsky, ale to se dalo čekat, protože člověk by z něj byl nervózní, i kdyby dostal roli Ghándího. Zkrátka z něj jde strach, i když se snaží tvářit jako milý taťulda, co vám o víkendu pomůže natřčít plot. Shannon ví, že právě v tomhle tkví jeho síla a je fakt, že z něj až do závěrečných titulků nespustíte oči. Má v sobě až fascinující kombinaci děsivosti a lidskosti, ale to, že vás Kuklinski bude zajímat, je právě jeho zásluha, nikoliv samotné postavy.

Kuklinski vlastně není moc zajímavá osoba.Po nějaké půlhodině se totiž ukáže, že tvůrci vlastně moc neví, jak se svým hrdinou naložit, a tak Kuklinski jen chodí od jedné oběti ke druhé, vydělává prachy a rve mrtvoly do mrazáku. S tím mu pomáhá Chris Evans, jenž si výrobce bomb, který vypadá jako něco, co žije v popelnici, vyloženě užívá, ale bohužel už se neobjeví nic, díky čemuž by The Iceman nějak překvapil nebo šokoval. A tak se jen čeká na to, kdy mafiánský šéf Ray Liotta zjistí, že jeho bývalý zaměstnanec dělá bokovky, naivní manželka pochopí, že její muž má tajemství a celé to nakonec rozsekne zásah policie. Stačí jen sedět a odškrtávat si.

Příběh postrádá zvraty a od poloviny vlastně ani moc nebaví. Shannon je naprosto brilantní a atmosféra sedmdesátých let hodně vyvedená, ale zkrátka tu není dost zajímavého materiálu na to, aby to šlapalo 103 minut. Kdyby byl příběh drsnější nebo osobnější, hned by byl výsledek působivější. Takhle se nemůžu zbavit dojmu, že jde o trošku polovičatou práci.