Předem bych chtěl říct, že v tomhle filmu nikdo s ledovým klidem nejedná. Víceméně všichni se tu chovají jako hysterky, s výjimkou Sigourney Weaver, která si je vědoma, že hraje podle vyhozených stránek z nedávného akčňáku Bez dechu s Lautnerem (který se tomuhle filmu minimálně prvních dvacet minut vzdáleně podobá, ale pak ho překonává ve všech ohledech), a s elegací skorodůchodkyně překračuje krčící se členy speciálních jednotek, aby jim zaťukala na rameno glockem a pak jim prostřelila hlavu. Zní to absurdně, vypadá to absurdně, ale pořád je to spíš blbina v porovnání s ostatními nemocemi tohohle nešťastného projektu.

U nás jde do kin teď na jaře, ale Američani si ho suší až na září, zřejmě doufajíc, že Willis i Cavill v hlavních rolích budou chytat trochu víc lesku díky premiéře druhého G.I. Joe nebo Expendables, případně ukázkám ze Snyderova Supermana. Jenže to nic nezmění na tom, že S ledovým klidem (v originále stejně kryptický název - The Cold Light of Day) je horký brambor. V šuplíku leží už rok a studio ho beztak natočilo jen proto, aby si měl Mabrouk El Mechri (JCVD) s čím hrát. Jenže jedna věc je točit experimentální akční komedii s vyhaslou belgickou hvězdou a druhá šít na míru generický akčňák pro šlachovitého Cavilla, který se oproti všem předpokladům ještě nestihl proslavit (Válka bohů neoslnila).

Snímek se celý odehrává ve Španělsku (úspory č. 1), kde měl i světovou premiéru. Jezdí v něm hodně vozů Audi (úspory č. 2) a některé tváře z plakátu vyklidí pole velmi rychle (úspory č. 3). Což je škoda, protože jsem Willisovi jeho nerudného taťku docela baštil a dokázal bych si představit, že tohle může být budoucnost jeho filmové kariéry - přihrávat mladším klukům, co nemají v koleni dva titanové šrouby a nemyslí při skákání po střechách mrakodrapů na horkou vanu a životní pojištění.

Všechna úsporná opatření mazaných producentů stihnou snímek zkriplit ještě předtím, než Cavill svlékne tričko. Audiny jsou sice chytře zakryté dalšími vozy (včetně úhlavních konkurentů - Mercedesu a BMW - což mi hlava nebere), ale obří billboardy definitivně prozrazují marketingový kalkul. Španělsko je otravně nevýrazné a jakmile se přesuneme od prosluněného moře do městské zástavby též naprosto zaměnitelné.

A bez Willise ztrácí Cavill tolik potřebnou oporu. Tam kde jsme šroubovanou zápletku nevnímali přes kočkování syna s otcem, rozkvétá scenáristická demence naplno, když začne Cavill utíkat a pátrat sólo. Ani jedno mu příliš nejde, jeho herecké schopnosti v tom však hrají pramalou roli.

S ledovým klidem: FOTOGALERIE

Jeho otec nebyl úředníčkem, ale tajným agentem. Hezká španělská holka, dcera Willisova kamaráda, je ve skutečnosti Willisova dcera a Cavillova sestra, takže skoro rozjetá romantická linie se nekoná. A zbytek Willisova týmu - ač připomínající kancelářské krysy, omylem vyzbrojené místo papírových svorek sniperkami - jde po tajemném kufříku, stejně jako hodní Izraelci, kteří unesli zbytek Cavillovy rodiny. Klišé se hrnou raketovou rychlostí, což je o to úsměvnější, že El Mechri nedokáže se scenáristickými kličkami držet krok. Všechno v tomhle filmu je toporné a statické - kamerové úhly občas bodují, ale samotný pohyb kamery je jen velmi neochotný a uspává už tak mizerné automobilové honičky, které vypadají jako by je někdo natáčel uprostřed páteční zácpy.

Přehrajte si trailer Ani zbytek akce nestojí za řeč - Cavill musí hrát obchodníčka z Wall Street, takže utíká spíš hlava nehlava. Willis byl opravdovým tajným agentem, takže když valchoval policajty dveřmi od SUV, jste spokojení, když Cavill padá po hlavě ze třetího patra na dlaždičky, a pak se zázračně zvedne, vnímáte, že s vámi film nehraje čistou hru. Bohužel právě ta šedá zóna mezi nezničitelným akčním hrdinou a vystrašeným civilem je nejméně uvěřitelná.

Otázkou tu není to, co bych chtěl od člověka, který napsal scénář k hloupoučkému Zabij nebo budeš zabit (Condemned se Stevem "Cold" Austinem). Otázkou je, jak mu někdo může svěřit další zakázku. Do svědomí by si ale hlavně měli sáhnout agenti Cavilla a Willise, protože dostat tohle na stůl, tak hledám skartovačku. Nehodlám El Mechriho nějak z rovnice vynechávat, ostatně svádět všechno na scenáristy může být ošemetné, ale v tomhle případě jejich resumé mluví za vše. Nejsmutnější ovšem je, že všechno odneseme my v Evropě, protože právě na nás se budou chtít producenti zahojit. Ukažte jim prostředníček a počkejte si radši na Cavilla s eSkem na hrudi. Tenhle podvyživený pokus o několikátého Bournea s klidem přebije i Kajínek.