Ve světě nejistot je jednou z mála jistot každoroční filmová novinka Stevena Soderbergha. Americký indie pracant jede opravdu neuvěřitelným tempem, takže od debutového roku 1989 natočil bezmála 40 filmů. Jsou všechny super a nezapomenutelné? Ne. Řemeslná bravura a radost ze hry jsou ale neoddiskutovatelné. A stejně tak schopnost natáhnout dobré herce, kteří leckdy za hubičku dají Soderberghovu snažení to nejlepší. U The Christophers jisto jistě nebudeme s napětím čekat na rozuzlení jako u loňské Operace Black Bag. Z viděného se dá odhadnout, že příběh bude pomalu meandrovat a dospěje k lehce melancholickému finále. Po celou dobu půjde spíš o pomalé sbližování zprvu lehce nepřátelských postav, mentoring, tlachání o umění a spoustu zevlení (aka "umění života"), rozhodně ne o tah na branku pointy. Dost možná to ani není film, který nutně musíte vidět na plátně a stačí si počkat na VOD. Sledování McKellenova pábení je každopádně čirá radost a nakažlivé energii jeho herectví se vyplatí vystavovat v co největší míře. Britský bard žije uměním a s postavou bilancujícího malíře krásně srůstá. Tahle paralela k Soderberghově snažení dělá z The Christophers hodně silný malý-velký film.