V uplynulých dnech vstoupila do kin obří žraločí blbina MEG 2, v níž Jason Statham nakopává ploutve obřím žralokům a dalším mořským potvorám. I přes svůj jasný guilty pleasure potenciál ovšem dostává tento sequel od kritiků zatraceně naloženo a i poměrně natěšený Mr. Hlad odcházel z kina zklamaný. Jenže slova o naprosté katastrofě či odpadu nejsou v tomto případě zase úplně na místě. Sluší se totiž připomenout, že se tento rok objevilo mnohem větší žánrové peklo, co dokáže i otrlejší diváky psychicky poznamenat. A proto není od věci si filmovou zrůdnost jménem The Black Demon připomenout. Abyste věděli, jakou bolest opravdu nemusíte absolvovat.

Máme tu tedy rodinku, která si vyjede na romantickou dovolenou do mexického městečka, jež by mělo vzkvétat díky byznysu ropné společnosti a nedaleké plošiny. Jenže město je vylidněné, považováno za prokleté a na plošině se dějí velmi temné věci. Okolí totiž ohrožuje nebezpečný obří žralok, který sežere všechno, co se v okolí ropné plošiny a na moři objeví. A vyskytne se na ní bohužel i ústřední rodinka.

Ano, příběh je přesně tak průhledný, pitomý a klišovitý, jak byste u podobné žánrovky čekali. To je ovšem zdaleka nejmenší problém snímku. Problém je, jak neskutečně stupidní, ošklivé, laciné a v některých ohledech téměř až amatérsky natočené to celé je. The Black Demon je takřka dokonalým klonem všech těch direct-to-DVD céček z videopůjčoven či trafik typu Žraločí muž či Žralok v Benátkách, které byla tak příšerně špatné, že se u nich i fanoušci moderních filmů Stevena Seagala styděli. A věřte mi, že v tomhle ohledu bohužel vím, co říkám, protože ve svém sadomasochistickém filmovém období jsem podobné mořské obskurnosti ve videopůjčovnách poměrně vyhledával. 

The Black Demon je takřka ve všech ohledech na kvalitativně stejné úrovni a mezi DVD trashem by se hezky vyjímal, svým způsobem je ovšem ještě horší. Nejen, že zmiňované kousky či takové Sharknado si jsou své lacinosti a nepěkných kvalit do jisté míry vědomy a snaží se ze sebe udělat i srandu, The Black Demon se tváří celou dobu strašně vážně a ještě se snaží o jakýsi ekologický přesah, když vyjde najevo, že démonického žraloka vyslal na hříšné lidi naštvaný bůh. Právě v těchto chvílích se už tak úmorný snímek dostává na nepředstavitelnou úroveň směšnosti a nechtěné parodie. Další bizarností snímku je navíc fakt, že se tato obludnost, co měla skončit někde zapadlá v hlubinách streamovacích služeb, dostala v mnoha zemích i do kin.

Tady přitom opravdu není co chválit. Titulního žraloka nejen, že si divák moc neužije, ale je navíc tak digitálně odpudivý a svým vizuálem tak srandovní, že by nevyděsil ani člověka, jehož znervózňují i akvarijní rybičky. Zdejší žralok totiž evidentně trpí extrémní obezitou, je rád, že se dokáže otočit, a já si celou dobu říkal, proč vlastně nesežral tu ropnou plošinu na posezení. O žádné atmosféře či budování napětí tu pak nemůže být řeč. Většinu času se zde totiž jen nudně kecá, rodinka se vypovídává ze svých tajemstvích či traumat a nebezpečný žralok za celou dobu sežere asi jen 4 lidi, z toho 2 hned v úvodu. Slabota a totální nuda, kvůli níž vynikne režijní zoufalství a brakovost celku ještě víc.

Přehrajte si trailer The Black Demon bohužel není tak extrémně špatný, až je zábavný, ale bohužel jen opravdu tak příšerně nezvládnutý, nezajímavý, laciný a úmorný. Je to o to smutnější, že ho natočil Adrian Grunberg, režisér sympatické gibsonovky Moje letní prázdniny, který se tak po pátém Rambovi už propadl do totálního filmového bahna, a z nějakého důvodu se zde objevil také kdysi jakž takž známý Josh Lucas, jenž si tady svým výkonem říká o roli v další sérii Tak jde čas. Účast známějších tváří vlastně už jen podtrhuje celkový zmar, jenž při sledování této šílenosti budete mít. Tedy pokud najdete tolik odvahy jako já či Mr. Hlad a žraločí obludnost si pustíte. Prosím, nedělejte to.