Panic způsobil poprask už u amerických recenzentů a teď jsme přišli na řadu my. Steve Carell a Judd Apatow nepatří mezi provařené megahvězdy a trailer nepůsobil přehnaně sebejistým dojmem, přesto je 40tiletý panic jedním z nejpříjemnějších překvapení roku a trapnost, navzdory názvu, v něm dokonale absentuje.

Nikdo z redakce nevěřil tomu, že tenhle neznámý tým by mohl dát dohromady nějakou pecku, zvlášť na poli kterému dominuje neustále omílaný Frat Pack. Ti kterým už Stiller a spol. začali lézt krkem, tak mohou konečně zajásat, protože jejich kamarád Carell položil základy konkurenceschopného týmu, který na to jde podobně, ale přesto úplně jinak. Nebuďte z toho jeleni, náročnou větnou konstrukci hnedle vysvětlím. Identická jsou obskurní témata a postavy, nezapadající tak úplně do klasické hollywoodské matrice, odlišný je styl humoru. Carell není druhý Ferrell a i když se jeho exhibice v Božském Bruceovi a Anchormanovi dají označit za šílené, v Panicovi je překvapivě civilní a čerpá především ze skvěle napsaných dialogů a neuvěřitelné vyřídilky. Není to ta knockautová komika, při které používáte všechny obličejové svaly - Carell neútočí složitě konstruovanými vizuálními gagy, naopak tasí situace odkoukané ze života a hlavně je součástí sehraného týmu - celý děj se totiž točí kolem toho, že jeho kolegové z práce (včetně šéfky, doživotní nymfomanky) zjistí, že je ve svých čtyřiceti pořád ještě panic. A tak se mu snaží "pomoct".

Bezejmenní herci ve vedlejších rolích střílí popkulturní odkazy a dokonalé pointy se stejnou lehkostí jako sám Carell a propůjčují tak filmu dojem nadmíru vyváženého dílka. Nejsou tu vrcholy a propady známé téměř ze všech romantických komedií, v žánru který svým sladkobolným finálem většinou pohřbí jakoukoliv předtím snažně budovanou originalitu, Panic nikdy nepodřadí a udržuje si pořád stejné kouzlo... smát se budou všichni a vůbec nezáleží na tom, jak moc divoký jejich sexuální život ve skutečnosti je. Panic byl pro mě velkým překvapením a rád to přiznám, zhruba od desáté minuty jsem se bavil jako letos málokdy a Carell v mých očích stoupnul o notný kus. Americká kritika se tedy nezbláznila a já snad taky ne. Nestyďte se v pokladně kina říct, že chcete lístek na 40tiletého panice, s tímhle maníkem je totiž fakt sranda.