Bývaly doby, kdy jste sterilní srágoru poznali podle účasti Jennifer Aniston. Teď už jí mnohem pravděpodobněji poznáte podle zkornatělých tepen Harrisona Forda. Nevím, jestli si přeživší herecké legenda vybírá role podle toho, kolik času bude muset strávit na placu (velké hlavní role už moc nevyhledává), nebo si nechává poradit od svého vrátného, či od té hodné paní, co vede noční kurzy pletení pro seniory. Každopádně, nebýt chvilkové a v mnoha směrech bolestivé péče páně Spielberga, šel by Ford z tuctovky do zbytečnosti a odtud zase zpátky k tuctovkám. Už druhá půlka 90. let nebyla nijak zázračná. Ve světle Fordových projektů od Detektivů z Hollywoodu dál se ale jeví jako éra největší slávy, v níž se rodila jedna klasika vedle druhé. A líp jen tak nebude. Ford totiž ozkouší všechny mimické výrazy, které za svou kariéru nestihl použít (pár jich vidíte už na obrázcích), tak aby se v kůži excentrického doktora dohrabal spásného léku. Není čas čekat na zázraky, je nutné je udělat, toť heslo dne a záminka k ulepení televizní rutinou. Její fádní barvy prozáří až na samém konci bílé paprsky naděje – je to ale jen šance pro ty trpící děti, které si chtějí hrát s nafukovacími balónky a jezdit dokola dokolečka, zatímco se na ně budou všichni ostatní usmívat (uff). Hledači skutečně inspirativních filmů (a ne jen inspirativních událostí přetavených do přeslazených bonbónů) naopak nemají naději žádnou. Brendan Fraser jako hodný, culící se tatík nahání hrůzu už teď.
