To, že je Nicolas Cage v hajzlu, víme už docela dlouho. Jak si stojí kariéra Joela Schumachera také není žádným tajemstvím. Přesto v minulosti zvládli natočit slušnou řádku povedených filmů a člověk tak nějak u každého jejich dalšího průšvihu tajně doufá, že zrovna teď to vyjde a oba se vrátí do své staré formy. U Teroru se tak nestalo.

Teror: FOTOGALERIE

A na to, abychom vyjmenovali, v čem všem je problém, bohužel není dost prostoru. Začněme příběhem. Originalitu tu pochopitelně nenajdeme a podobných filmů, v nichž je parta hrdinů někde vězněna nebezpečným magorem (popřípadě magory), už vzniklo víc než dost. A pořád vzniká. Problém Teroru je však ten, že k okoukanému ale do značné míry stále fungujícímu klišé přidává absolutně nesympatické hrdiny, kteří si lžou od začátku do konce. Každý má pět svých temných tajemství, vždy po třech až čtyřech minutách se objevuje zvrat, který postaví veškeré dosavadní dění na hlavu. Tímhle se ale napětí šponovat nedaří, protože tvůrci neustále svévolně mění rozhodnutí, kdo je oběť, kdo velká svině, kdo malá, kdo vymyslel plán a kdo jde komu po krku. Apatie, nuda a přeplácanost, to jsou pocity, které nejspíš budete mít na konci Teroru v hlavě.

Přehrajte si trailer Potíž je, že hloupost a nezajímavost děje nedokáže kompenzovat ani režie. Ještě nedávno se říkalo, že čím nižší rozpočet Joel Schumacher má, tím lepší film natočí. Bohužel tohle pravidlo šlo do kopru u hrůzného rádoby hororu Číslo 23. A nefunguje ani teď. Ačkoliv rozpočet nebyl největší a většina děje se odehrává v jednom domě, celý Teror vypadá jako zoufale televizní věc, ve které čistě náhodou hrají dva držitelé Oscara. Schumacher díky neustálým a na hlavu postaveným zvratům nezvládá budovat napětí, ale zklamává i v akčních scénách a od půlky vám nejspíš bude úplně jedno, jak to celé dopadne. A ani herci to nespasí.

Tohle je prostě po všech stránkách naprosto zbytečný film pro všechny zúčastněné i pro diváky. Vyhněte se mu.