Vánoční filmy patří k tradičním prvkům tohoto svátečního období. Těží z toho většina streamovacích platforem, na nichž se tak s blížícími se svátky objevují do červenozlata zbarvené filmy, které se snaží kombinovat tradiční přístup s tím inovativním, aby se nakonec rodina stejně dala dohromady a objevil se ten pravý duch Vánoc. A není divu, všichni si chceme v hektickém období píchnout dávku klidu, míru a pohody. Na Netflixu tak přistál další pokus o vánoční klasiku v animovaném hávu, jenž tentokrát cílí primárně na děti. Mnohé dospělé diváky však přilákalo hlavně jméno Richarda Curtise, podle jehož knižní předlohy i scénáře byl snímek natočen. Zavání snad snímek Láskou nebeskou pro děti?

Děj je tentokrát uzpůsoben dětským očím, Curtisovy prvky jsou v něm přesto jasně patrné. Máme tu malého chlapce, který teskní po věčně nepřítomné mamince a je nešťastně zamilovaný do své spolužačky Sam. Ta má zlé dvojče, které vlastně není až tak zlé. Jen o kus vedle pak v domečku na Vánoce zůstane samo několik dětí, které si udělají Vánoce podle sebe, neboť jejich rodiče uvízli ve vánici. Na vše pak dohlíží přísně asketická učitelka a celý příběh je rámován veselým Santou, který do příběhu vstupuje jako tmelící prvek.

Příběh tak nikterak nevybočuje z klasických vánočních radovánek, mezi nimiž se na streamu každoročně přehrabujeme ve snaze najít nějaký pěkný sváteční film. Ospalé městečko odříznuté od světa sněhovou kalamitou, nad nímž se prohání rozjuchaný Santa se svým posledním věrným sobem, staví na klasické šabloně vánočních pohádek. Pokud jsou provedeny správně a s citem, nemusí nikterak urážet. Je však potřeba je ozvláštnit nějakými výraznými prvky, které pomůžou filmu k tomu, aby se jeho doba spotřeby protáhla i do dalších svátků.

Tenkrát na Vánoce je na to až příliš klasickou pohádkou. Je zde cítit curtisovská lehkost a romantická rozvernost, která zapříčiňuje, že nám je většina postav ihned sympatická. Chybí zde však právě nějaký vyčnívající prvek, výjimečnější příběhová linka, důslednější práce s postavami nebo odlehčenější humor. Snímek od režiséra Simona Otta, jenž měl doteď na starosti jen několik dílů různých animovaných seriálů, není rozhodně špatným filmem. Pro vykročení z řady „pouze“ příjemných vánočních jednohubek směrem k nové klasice, jakou je například netflixovský Klaus, to je ale pořád málo.

Snímek v sobě nicméně obsahuje mnohé prvky, kvůli nimž stojí za to jej vidět. Curtis umí psát takové scénáře, v nichž do sebe jednotlivé příběhové linie kompaktně vstupují a děj tak neustále zábavně odsýpá. Vánoční atmosféra navíc animáku nedává jinou možnost, než být příjemně hřejivý. Právě třeba Klaus byl ale v některých načrtnutých tématech mnohem odvážnější i dospělejší, kdežto Tenkrát na Vánoce tematicky nijak nevybočuje z řady jiných rodinných komedií.

Střídmá stopáž je příjemná, film je však kvůli tomu opravdu hlavně dětský a dospělí se u něj málokdy zabaví, neboť na poutavější rozvedení jednotlivých linií zkrátka není pro všechen sníh a cukrkandly prostor. Potěší některé odlehčené odkazování na jistou vánoční klasiku, sem tam se objeví dospělejší gag a v anglickém dabingu dělá radost Brian Cox jakožto skotský Santa. Jinak ve mně ale silnější dojem bohužel nepřetrvává. Pro hlubší zážitek by navíc titulu slušela výraznější či rozvernější animace, která je zde až příliš klasická, byť řemeslně zručná.

Přehrajte si trailer Ratolesti se tak pravděpodobně pobaví a pokud si snímek pustíte jako vánoční jednohubku, pravděpodobně naštvaní nebudete. Juchá se tam, hezky se tu mísí kouzelný svět s tím reálným a není tu vlastně nic, co by bylo vyloženě špatně. O novou sváteční klasiku se ale jedná jen stěží.

O filmu jsme mluvili i v posledním Liveku.