Ugrofinské verbální patvary byly z traileru víceméně vyřazeny, tak aby Taxidermia mohla propagovat sebe sama i za hranicemi našeho jižního skoro-souseda. Kostru ukázky tvoří jakési válečné výjevy, přežírání (ano, těm otylým tvářím my Češi rozumíme) a nakonec i krátká exkurze do míst, kde se za zvuků trendy hudby vycpávají zvířata. Už po minutě jsem si vzpomněl na slova MZáckého antipodu Jana Jaroše, který o Taxidermii napsal, že je to „provokativně ohavný film, který ve třech šokujících příbězích předvádí sebezničující "adrenalinové" chování, dovedené do absurdní nadsázky: od pudového sexu přes bizarní vrcholový sport až k privátní posedlosti vycpáváním. Záliba v až surreálné odpudivosti se stává základní položkou filmové estetiky.“ Jan tentokrát zjevně narazil na velký kusanec pravdy, což – přeloženo do češtiny – odpovídá tučným, slizkým, uhekaným, prozvraceným a jinak nevábně vyhlížejícím záběrů, které ale nepřestávají vyzařovat groteskní nadsázku. Natřásají se v nich faldy, z úst odtéká libovolná poživatelná hmota, prase se rochní, slepice stojí, dřevo se štípe, lidi ječí a adepti do pořadu „Jste to, co jíte“ jezdí na kolotoči... pustit tohle svým rodičům, tak je o dva infarkty postaráno.
)