Šlápni na plyn nebo ti šlápnu na krk! Tak tohle jsem na projekci řval směrem k Gérardu Krawczykovi, v mých očích Zdeňku Troškovi francouzské kinematografie. Samozřejmě jsem řval potichu, protože kolega Jaroš na pravoboku a kolega Rejžek na levoboku by na mě mohli koukat skrz prsty. :) Bylo to marné, protože ani Luc Besson se při ždímání celovečerních reklam automobilky Peugeot nehodlal předřít. Alespoň že má Krawczyk ve filmografii Wasabi s Jeanem Renem, nemusím ho zatratit úplně, i když bych po Taxi 4 docela chtěl.

Při pohledu na hvězdičky pod článkem (já vím, že jste se už kouknuli, nejsem včerejší) možná nedočkavě kroutíte hlavou, ale věc se má tak, že Taxi 4 není úplně mizerný film. Zásadním problémem ovšem zůstává, že to není film pro fanoušky předchozích dílů. Jako by vás ze sportovního speciálu posadili do auta poháněného nezávadnou elektrickou energií a snažili se vám namluvit, že požitek z jízdy je srovnatelný.

To tedy není ani náhodou! Už během úvodní desetiminutovky, která byla v celé sérii vždy zárukou kvality ve stylu bondovských "otvíraček", se budete nervózně ošívat. Je fajn, že Daniel a Emil si nechali narůst dlouhé vlasy (každý nějak bojujeme proti stáří) a vezou fotbalovou superhvězdu na zápas, ale devadesát procent záběrů strávíme v autě, když posloucháme, jak se ti dva hádají. Nic proti konverzačnímu humoru, ale Taxi přece bylo o gumování asfaltu, ne? Tady však Besson nasadil ekologický mód a výměnou za ušetřené miliony Eur totálně smazal roli plechových miláčků ve filmu. Co naplat že má Daniel nového Peugeota 407, když se v něm projede jen asi pět minut a z toho jen jednou opravdu rychle (aniž by však třístovkovou rychlost na radaru ospravednily nějaké vizuální orgie). Ani bouračky už nejsou to co bývaly a když se tak nějak z povinnosti srazí policejní konvoj, vydá to v přepočtu na škody možná jen pět, šest starých Peugeotů. Že by šetřily i automobilky? Svět se řítí do záhuby.

A o čem tedy Taxi 4 je? Víceméně o tom, že policejní šéf Gilbert je pořád stejný magor a že jablko nepadá daleko od stromu. Naši hrdinové si totiž pořídili děti a spousta vtipů spočívá v překvapivém zjištění, že Daniel Jr. se chová jako Daniel Sr. Ne, vážně mám děti rád, ale tady fungují jako cukrová vata, která vám zaseká vnitřnosti. Nakonec je ještě štěstí, že hlavní hrdinové vůbec nejsou hlavní hrdinové. Celý film nese na zádech Bernard Fancy v roli Gilberta, který je poctivým nástupcem komisaře Clouseaua. Bezmocně tak sledujete, jak se Taxi mění v konverzační komedii a jak to těm Francouzům vychází, protože to mají navrčené. Dlouholetá praxe je dlouholetá praxe a tak některé grimasy a verbální podněty skutečně nacházejí své cíle, vy se bavíte a čas ubíhá. Zklamání z odstávky Peugeota na vedlejší kolej nikdy úplně nezmizí, ale začnete mít kacířský pocit, že až tenhle film uvidí vaši rodiče, budou se hurónský smát a možná dojde i k zástavám dechu. A přitom jde jen o kolekci provařených gagů a zdánlivě nesmrtelných klišé, uhnětených ve formičce za deset milionů Eur. Jak podlé, Bessone. Jak podlé. Je mi celkem jasné, že pokud máš vydělávat, musíš tu a tam poslat "malou domů", ale v tomhle případě to bolí jako čert.

A propo největším průšvihem filmu je volba záporáků. Chápu, že ve Francii asi nemají Belgičany rádi, ale pokud nám po Němcích v Mercedesech, Japoncích v Mitsubishi a nadnárodních Santa Clausech na kolečkových bruslích servírují obyčejné Belgičany v obyčejných Range Roverech, je to logické doznání k nedostatku nápadů a inspirací. Kohokoliv na východ od Paříže tihle záporáci nechytnou za srdce, i kdyby se ulíznutý Frédérique Tirmont stavěl na hlavu. V závěru sice všichni nasadí opožděný finiš, když Krawczyk zacituje ze Zjizvené tváře a v groteskní přestřelce rozseká na štěrk moc pěknou vilku (jestli byla tvoje, Lucu, tak upřímnou soustrast), ale stačí to jen na krátkodobý úsměv, který bude fuč než stačíte vyjít z kinosálu.

Přesto pět hvězdiček a štempl nezávadného průměru, který rychle uteče a projde vaším trávícím traktem bezbolestně. Ano, vážně je to dobře odehrané a zasmějete se u toho asi tak třikrát víc než u francouzských eskapád Mr. Beana. Můžu se tomu bránit, můžu s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím nadělám. Neříkám, že tu nebylo nějaké zaokrouhlování a nátlak ze strany mojí babičky, ale nemůžu jinak. Jenom si holt před nákupem lístku rozmyslete svůj vztah k Belgičanům, autům a potrhlým policajtům.