Před pár lety byl Will Ferrell jen člověkem, který fanouškům Kevina Smithe kazil zážitek z filmu Jay a Tichý Bob vrací úder. Dva roky nazpět ale zabodoval parádní a velice osobitou komedií Zprávař, kde ho nechal režisér Adam McKay improvizovat o sto šest, čímž většině naší redakce málem přivodil srdeční zástavu. A vítězný tým se většinou nemění, proto se Ferrell a McKay rozhodli svou spolupráci zopakovat a natočili příběh Ricky Bobbyho. Film, který vám ukáže, jak rychle může nejzábavnější komik posledních let spadnout až na úplné dno.

A přitom to z počátku všechno vypadalo naprosto ideálně. McKay a Ferrell našli na trhu díru a jejich Zprávař byl přesně tou komedií, která oživila stagnující žánr. Byl stylový, drsný, divoký a neskutečně zábavný. V Talladega Nights by mělo být tohle všechno obsaženo také, ale jak už to bývá, tentokrát v mnohem větším balení. A to je nejspíš tím základním problémem celého filmu. Talladega Nights už je prostě „moc.“

O filmu se říká, že ho hlavouni ve studiu odklepli hned, jak slyšeli větu „Will Ferrell jako závodník NASCAR.“ Bohužel v ten moment asi netušili, že tahle věta tvoří většinu scénáře. Namísto zábavně napsaných postav, originálních scének a vražedně vtipných dialogů tu Will Ferrell a jeho parta chodí v závodnických kombinézách a křičí. 108 minut křičí. Téměř nic jiného se ve filmu neděje. Zprávař operoval s naprosto absurdními scénami, ale dokázal vybalancovat hranici ferrellovských úletů a dobrého vkusu tak, že ve výsledku šlo o neskutečně zábavný film, ale Talladega Nights v sobě nemá téměř nic (alespoň v té komické rovině), co by zaujalo. Ferrell se utrhl ze řetězu, ale bohužel tak, že tím sobě a všem ostatním spíš škodí, než aby bavil. Scény jsou sice opět absurdní, ale tentokrát tvůrci zatraceně přestřelili a namísto hurónského smíchu publika je tu jen a pouze trapnost. K tomu navíc McKay dost často nestíhá timing a spoustu už tak nezajímavých scén časově přetahuje až do naprostého extrému.

Hrůzně nízká kvalita Talladega Nights vyloženě bije do očí při pohledu na totálně hvězdné obsazení, ve kterém jindy vtipní a dobří herci jen bezzubě přešlapují na místě a mechanicky odříkávají hlášky, které mohly připadat vtipné snad jen Ferrellovi a McKayovi, když do sebe nalili flašku toho nejlevnějšího patoku z večerky od vedle. Nejhůř to odnesl asi John C. Reilly, charakterní herec, o kterém jsem si ještě před pár dny myslel, že je schopný zahrát úplně všechno. Tady je ale vyloženě utrpení sledovat, jak se pitvoří a jeho polodebilní závodník Cal Naughton, Jr. je absolutním odpadem a ostudou v jeho kariéře. Michael Clarke Duncan v podstatě akorát je a o zbytku nemá moc cenu mluvit. Jediný, kdo si jakž takž zachovává tvář, je Sacha Baron Cohen, jemuž se z laciné a trapné postavičky francouzského homosexuálního závodníka Jeana Girarda povedlo vymáčknout víc, než v co mohli tvůrci vůbec doufat. Bohužel nemá zdaleka tolik prostoru, aby se mu podařilo zachránit celý film. A Will Ferrell? I když si psal scénář přímo na tělo, je jeho závodník Ricky Bobby mnohem nudnější než vražedně zábavný zprávař Ron Burgundy.

Adam McKay by si zasloužil za svůj scénář minimálně maratón filmů Uweho Bolla, ale naštěstí (a pro mě překvapivě) se ukázalo, že za kamerou mu to jde mnohem lépe než za psacím strojem. Talladega Nights je pochopitelně dialogový film, takže základním režisérovým úkolem bylo držet kameru tak, aby se moc nehýbala a nechat v klidu herce odříkat dialogy. Když ale dojde na závodění, má McKayova režie docela švih a styl, což je něco, co se o zbytku filmu říct při nejlepší vůli prostě nedá. Sice nejde o nového Petera Berga, Wayna Kramera nebo Michaela Baye, ale při automobilových bouračkách můžete alespoň přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby je McKay dotáhl do konce a Ricky Bobby by to zabalil po první hodině.

Těžko říct, co se na Talladega Nights nepovedlo. Ferrell měl k dispozici stejný tým, jako při svém minulém úspěchu. Obklopil se hvězdnou hereckou sestavou, sám si napsal scénář, ale ve výsledku zůstáva Talladega Nights k uzoufání nudnou záležitostí, ve které jindy skvělí herci jen bezradně přeříkávají nevtipné věty a přehrávají absurdní scény, které nemají nadhled ani styl. Možná NASCAR na Ferrella a McKaye příliš tlačila, nebo možná oba dostali právě až příliš mnoho prostoru pro svoje šílenosti, každopádně někde se stala chyba, která byla tak obrovská, že pohřbila celý film. Talladega Nights je totálně promarněná příležitost, při jejímž sledování jsem si do půlku sám před sebou Ferrella obhajoval, ale nakonec jsem opravdu musel přiznat, že tudy cesta nevede. Obří komerční úspěch filmu v Americe mě tak docela děsí, ale stále pevně doufám, že Ferrell si příště vybere něco trochu důstojnějšího. Tohle peklo bych totiž nerad opakoval.