Animákový sendvič s náplní z tažných psů, co se to v těch recenzích děje? Aha... končí školní rok a děti utíkají před sluníčkem do kin. A tak přichází Pixar, aby jako obvykle všechny přesvědčil, kdo je tady pánem. Je tomu skutečně tak? Trailerová kampaň pod křídlem Disneyho naznačovala vyvoněný příběh o tom, jak jeden sporťák k rozumu, lásce i štěstí přišel, se spoustou humorných postaviček, sto procenty mentorování a nula procenty originality. Jako by Disney chtěl Pixaru na rozloučenou podříznout větev v očích jeho dospěláckých fanoušků. Ostatní letošní animáky se naštěstí v ukázkách taky snažily až příliš a tak jsme v redakci prorokovali všeobecný úpadek. Těžko jsme se mohli mýlit víc. V Dreamworks i Pixaru to totiž trefili dokonale a tak tu máme hned dvojitou porci animované pohody.

Mohl bych dlouze vysvětlovat Johnu Lasseterovi, proč jsem nad jeho partou poprvé za dvacet let její existence (ano, výročí... sežeňte si skleničky ;) zapochyboval, ale to bychom zbytečně plýtvali znaky. Raději do toho skočíme po hlavě a na to trailerové nedorozumění... ehm... zapomeneme. :) Auta začínají a končí na závodní dráze a i když bychom si mohli myslet, že tam se jim po vzoru reálných předloh bude dařit nejlépe, opak je pravdou. Tady se totiž láme dějová struktura podle starých pravítek a po NASCARovém asfaltu putuje polopaťáckým tempem jak expozice, tak ubrečený happyend. Obojí je nutné a s radostí si to vychutnají i odpůrci zaběhlých postupů - úvod jim notně osladí vizuální stránka, závěr pak titulky, ve kterých si Pixar dokázal neodolatelným způsobem udělat legraci sám ze sebe.

Už v trailerech jste si možná všimli, že Pixaři i letos renderovali na lepších strojích než konkurence a Cars tak na první, druhý i třetí pohled vypadají úžasně. Odrazy na autech, jemné nuance v záběrech a zářivé barvy... musím říct, že dobrých dvacet minut jsem se nemohl vynadívat. Lasseter navíc využívá kameru hodně svobodně a je si plně vědom toho jaké výhody mu nabízí plně CGI prostředí. Autům zkrátka počítačová animace po čertech sluší.

Bez píle animátorů, kteří sázejí vizuální gagy i do druhé nebo třetí vrstvy záběrů, by nakopnout mikrosvět tohohle filmu snad ani nešlo. Musíte přistoupit na fakt, že neuvidíte ani jediného človíčka. Všechno je tu přehráno do podoby aut. Místo Stevea McQueena je tu Blesk McQueen, Michael Schumacher si zahrál rudé Ferrari a Jaye Lena v televizi v televizní show nahradil Jay Limo. Podobných vtípků je tu tolik, že budete muset rychleji dýchat, aby se vám stihla odvzdušnit bránice. Není divu, že se Pixaři dostali na hranici dvou hodin. U animáku bych takovou stopáž považoval za sebevražednou, ale tady je studnice nápadů opravdu nevyčerpatelná. Nikdo neumí gagy budovat tak jako Pixar a nikdo neumí takhle vytěžit dané téma. Během té přestávky, kdy tvrdě makají na novém projektu možná začnete stejně jako já pochybovat, ale pak se chlapci vrátí a vám už zbyde místo jen na pokorné omluvy. :) Traktory místo krav, malý VW Brouk místo mouchy a další blbůstky možná znějí až upatlaně roztomile, ale scenáristi z nich dovedou vymáčknout situaci, které se zasmějí všichni a nejhlasitěji právě příznivci ojetých gum a spáleného benzínu. Hlavně těm patří většina skrytých vtípků, které díky kvalitnímu českému překladu nečeká zapomnění, naopak bych dokonce řekl, že spousta věcí má nárok na rychlé zkultovnění.

A právě o těch drobnostech snímek je. Nevzpomenu si, kdy naposledy jsem z kina odcházel takhle vyčerpaný. Moje bránice se vlastně nestačila zastavit a ještě teď dobíhá na setrvačník. Pokaždé na vás odněkud vybafne gag, který si zaslouží minimálně jemný úsměv a věřte, že mluvím i o lidech bez řidičáku a voličích strany Zelených. Pro Pixar je to trochu návrat ke klasice, což možná nebude někomu po chuti, ale na zlom v podobě Úžasňákových se nenavazuje snadno.

Auta jsou totiž hluboko ve svém srdci klasickou disneyovkou, tou ze starých časů, která se snažila vyprávět univerzální příběh, oživený štiplavým humorem a neodolatelnou atmosférou, která vás vtáhne. Auta zdědila to dobré, i to špatné. Stačí se podívat na dějovou linii, na kterou jsme naposledy "skočili" v dobách Doktora Hollywooda. Pixar si je toho plně vědom a krom epesně vyleštěného kabátku nabízí především obrovskou spoustu nápadů, vtípků a odkazů na automobilovou scénu, popkulturu nebo svoje starší filmy. Stačí zaběhnout na IMDb a mrknout se, jak se plní diskuzní fóra typu "čeho jste si všimli v pozadí záběrů"... fantazie hračičků v Pixaru je nezměrná a i když některé scény (zejména romantika) vypadají jako remaky klasických klišé, ozvláštněné jen tím, že jejich hrdinové mají čtyři kola, vždycky tu najdete něco "navíc". Nějaký ten detail který dělí průměrnou záležitost od výjimečné.

Blažený výraz na tváři mi nesmáznula ani půlhodinová cesta domů skrz pražskou MHD (Pražáci vědí, že takové prohlášení má svojí váhu ;), takže musím konstatovat, že Cars si zaslouží ještě minimálně jednu návštěvu kina... sám se obávám, že jsem všechny fórky nepochytal a naopak nepochybuji, že i napodruhé to Owen Wilson pořádně rozjede. Dabérským výkonům jsem se vlastně ani moc nevěnoval... bude to tím, že jsou všichni jenom "fajn" a nikdo výrazně nečouhá. Bylo by ostatně bláhové chtít tenhle film rozložit na jednotlivé součástky a řešit která z nich je lepší nebo horší. Pixarům se opět povedlo vyrobit svět, do kterého se budou chtít nastěhovat všichni od 9 do 99 let. Možná se někomu bude zdát, že se jim klaním až příliš hluboce, když v podstatě jen oprášili klasicky naivní poetiku starých 2D animáků a dokázali jí zkonkurenceschopnit i v dnešním terénu, plném cyniků a namlsaných filmových fanoušků. Bez kompromisů a jistých "koulí na noze" to ale nešlo a já je nehodlám Pixaru vyčítat. Šli do toho s odvahou a vědomím, že oběma skupinám naplno vyhovět nelze. A (zase) nabídli maximum. Už nejsem naivní dítě a jsem teprve na cestě k beznadějnému cynikovi, takže jsem se bavil tzv. na plné pecky. A za to s radostí nadělím osm válců... eh... teda hvězdiček. :) Teď ještě zbývá zjistit, jak jsou na tom mývalové.

p.s. Tradiční předfilm na mě tentokrát zapůsobil jen velmi vlažně (není vždycky posvícení), ale u závěrečných titulků jsem se takhle nepobavil už hodně dlouho. Podplaťte vedení kina, vydírejte promítače, ale tohle prostě musíte vidět.