Talentovaný pan Ripley: V.I.M.
16:02 | 14.10.2007 |
Něco na tom Mattu Damonovi je. Přestože se dlouhé měsíce zdálo, že tím hlavním z oscarové dvojky Ben Affleck – Matt Damon bude první jmenovaný. Jenže všechna sláva, polní tráva. Kvalitu prověří až čas. O co víc pozornosti si svého času zasloužily Affleckovy (nebo spíš Bayovy?) kasovní hity a postelové aférky, o to rychleji se na jeho komerční rychlokvašky zapomnělo. Damon budoval svou kariéru pozvolna, jméno pucoval na nenápadných skvostech, z nichž můžou dost dobře vyrůst klasiky (Hráče už ve V.I.M. máme, Legenda o slavném návratu nebo zmíněný Will Hunting můžou Damonovo portfolio rozšířit ... pravda, nejdřív tak za půl roku). Potom stačila jedna veleúspěšná série se zapomnětlivým agentem a „ten druhý vzadu“ rázem vyčnívá jako suverénní hvězda střežící se velkých přehmatů.
Talentovaný pan Ripley ještě do velké míry těží z Damonovy neokoukanosti. Slavná tvář, která na svém charismatu odtáhla leckterý blockbuster, by se nemohla tak věrohodně pokroutit v odpudivého záprtka. Přišli bychom tím o úžasně plastickou podobiznu Toma Ripleyho, outsidera, zoufalce a nebožáka, zároveň i fascinující osobnost, jež se musela sama vypracovat. Ripley je Hujerem mezi vrahouny stříbrného plátna: Ambiciózní, poháněný nezměrnou vůlí, živen ani ne tak závistí jako obyčejným smutkem ve stylu „proč jen nejsem tak cool jako Dickie?“. Damon dal pod Minghellovým vedením vzniknout půvabně ambivalentní postavě, která si vyžaduje opovržení, sympatie i neředěný obdiv. Je snadné jej pochopit. Ještě snažší je držet mu „nemravně“ palce, aby unikl před spravedlivým trestem a „zvítězil“.
Palce Ripleymu drží i pravověrný divák hollywoodských thrillerů, jenž si pro jednou může užívat napětí z druhé strany. Minghella tohle prohození perspektiv (nebo spíš jejich zmatení a rozmlžení) využívá do mrtě. Jednak prací s postavami: Z Dickieho vyrábí prostopášného playboye, jenž si svůj neslavný osud víceméně zaslouží, jeho přítelkyni zas mění v důvěřivou blonďatou naivku, kterou Ripleyho strojový postup prostě musí semlít - což si s ním smíme užít. Minghella se však projevuje i jako nesmírně fundovaný režisér, jemuž se daří zároveň vytvářet bezmála hitchcockovskou atmosféru i neustále zpovídat Ripleyho nitro. Za vrcholnou v tomhle smyslu považuju scénu v hudebním baru, kde se kamera pomalu prodere - skrze neonové odlesky a stíny - halasným jazzovým křepčením až ke klavírní zpovědi My Funny Valentine. Její slůvka vyznívají stejně naléhavě, jako když se muž mnoha talentů o pár minut později poprvé rozmáchne pádlem.
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
K neotřelému úhlu pohledu je třeba převrátit věci vzhůru nohama. Tak jako naložil režisérem s konceptem amerického snu a mýtu selfmademana. The Talented Mr.Ripley je jeho amorální variace. Šplh po společenském žebříčku není disciplína vyhrazená pouze zdatným sokolům s orlí silou a lví vůlí. Někdy se pár příček cestou nahoru poláme, jindy je nutné několika všiváckým datlům před vámi dopomoci dolů. Tom Ripley v mistrovské psychologické stínohře Anthonyho Minghelly působí jako okouzlující inteligentní mladík, ačkoli přesně vzato ničím výjimečný není...Až na jeho dokonalý trikem- umění manipulace, sám Machiavelli by u něj mohl brát hodiny. V podání zdánlivě nekňubovitého Matta Damona je jablkem sytě červeného odstínu...a s bídným červem uvnitř, který se prokousává na povrch. Je lhostejné, jestli do něj kousne Eva nebo Sněhurka Gwyneth Paltrow, otráví se jím každý a zlatý americký chlapec Dikie (Jude Law maximálně využil minimálního rozsahu role) brzy jeho zásahem zmodrá. Nosná idea příběhu se pohybuje v prostoru, který definují tři souřadnice- na jedné ose moc, na druhé morálka a na třetí ctižádost. Ripleyho charakter je amorfní a udivuje schopností patologicky lhát a ztvárnit kohokoli. Dejte mi nádobu- a já ji vyplním. Žije v duchu motta : Svět je jeviště, všichni lidé herci a já z nich ten nejlepší. Záporný hrdina s homosexuálním podhoubím v centru dění není na plátně častým zjevem, ale Minghella kreslí motivace jistě-obrysy jsou pevné a barvy přesné, doplňuje je bystrým podvratným rukopisem, takže mu z ošidného semene na filmovém záhoně vyrostl thriller s hitchcockovskym espritem. Mrazí z něj v zádech a mozkové závity se přehřívají. Příjemně.
Asi by se mnou málokdo souhlasil, ale pro mě je tahle zákeřná sociální akrobatika suverénně nejlepším Minghellovým počinem, který časem zraje. A Jude Law jako dvorní Minghellův herec je tu k smrti rozkošný. :)
P.S. Jen maličkost: v profilu je omylem zaměněn Tom a Dickie- ve větě začínající Vetřít se...