Cival

Richard Attenborough je dalším z řady starých pardálů, kterým se ještě neomrzelo řádit za kamerou. Ač mu matrikáři v létě naměří už 85 let věku, pořád se pokouší točit s klikou a dohnat svá nejslavnější díla (která samozřejmě vznikla v době, kdy drtivá většina čitatelů těchto slov ještě ani nebyla na světě). Jeho snažení zůstat pořád v tom nablýskaném celuloidovém světě  má, jak už to tak bývá, svá pro i proti: Na jednu stranu má Attenborough výhodu, že může svým děděčkovským charismatem občas prosvětlit film z pozice herce. Na tu druhou, nevýhodnou, v něm ale přes všechnu snahu nemůžeme vidět tvůrce, jenž by se směl na stará kolena srovnávat s Ridley Scottem nebo Clintem Eastwoodem. Bohužel to prokazuje i Closing the Ring. Zápisník jedné lásky, jemuž se Attenboroughova novinka od pohledu podobá, ukázal, že i zápletky vytažené z červené knihovny mohou fungovat. Potřebují ale odpovídající obrazové provedení a rozhodně lepší hudební dramaturgii, než kterou poznáváme z nesnesitelného popíkového dojáku, jenž vyhrává v pozadí. Celé to vypadá až příliš fádně, jako průhledná hra na jistotu, v níž jsou jen slavná jména a tuctové vizuály. Až na pár lekcí z realismu (výbuchy) mě tenhle televizní kýč iritoval, a i když občas ctím stáří, hvězdičky mu za to přičítat nebudu.