Divadlo Sklep je unikátním fenoménem, který letos slaví už 45 let fungování. I pokud nejste zrovna divadelní příznivci, tak stejně jeho aktéry i scénky nejspíš znáte z televizních obrazovek, protože málokterý dramatický soubor zanechal takhle výraznou stopu i mimo svá domovská prkna. Přestože však Sklepáci pronikli do filmu i televize, snahy o uchopení jejich specifik dokumentárním pohledem zatím chyběly.

To se právě snaží zachytit kamery Diviše Marka pod režijní taktovkou Olgy Dabrowské. Přestože samotné tajemství Sklepáků je příkladně, ehm, tajemné, k jeho rozklíčování dostanete v průběhu filmu poměrně dostatek indicií. I pro ty, kteří považují divadlo za béčkový filmový žánr s mizernými triky, bude exkurze do vzniku tohohle souboru zajímavá, stejně jako aktivity, jež souboru v dobách nejtužší normalizace procházely. Je nevyhnutelné, že se Šteindler, Vávra a spol. staví do lehce disidentské role, ale tenkrát to asi ani jinak nešlo. A to i přesto, že byla jejich produkce záměrně apolitická a nešla proti režimu, což byl tou dobou skoro nadlidský úkol.

Ani filmoví fandové ale nepřijdou zkrátka - vzpomíná se totiž i na Kouř a Pražskou pětku, což byly na přelomu 80. a 90. let hity, které pomáhaly formovat (po)revoluční generaci. Zavzpomínáme si na Věru Chytilovou, Tomáš Vorel pustí pár jedovatých slin, padnou nějaké ty veselé historky z natáčení a dozvíme se, jak Hanička Písnička rozložila komunismus. Promluví většina známých tváří, které se během let v divadle vystřídaly, takže kromě otců zakladatelů Milana Šteindlera a Davida Vávry uslyšíte i vzpomínky naspeedovaného Tomáše Hanáka, přísného Václava Marhoula, Evy Holubové, Ondřeje Trojana, Jiřího Fera Burdy a dalších. Ke sklepáckému fenoménu se vyjádří i filosof Erazim Kohák a psycholog Radek Ptáček, který měl materiálů ke zkoumání skutečně habaděj.

Trochu problémem je, že tohle sice není film OD Sklepáků, ale O Sklepácích, ovšem taky téměř výhradně SE Sklepáky, takže kritičnost je zcela minimální. Což je zvláště v této době, kdy produkce souboru poněkud upadá a táhnou ji hlavně starší scénky, poněkud škoda. Jediná neopěvující slova tak zazní od pohoršeného divadelního kritika, kterého ovšem film rychle setře, a může se jet dál v krasojízdě. Musíme se tak smířit s tím, že tohle je především promo partičky se skvělou minulostí a skomírající současností, nikoli investigativní pohled klíčovou dírkou. Větší (sebe)kritičnost ve snímku citelně chybí, ale nutno na rovinu přiznat, že to ani nebylo cílem. Dokumentární práce tak byla odvedena více než slušně, výsledné hodnocení pro diváka bude variovat plus mínus dva body podle vašeho vztahu k tomuto obskurnímu uskupení a jeho persónám.