Čím to, že obrazy ze života národních buditelů 19. století působí ve filmech a seriálech tak koženě, barvotiskově a jaksi "povinně"? Ona skvělá otázka, která zazní v samotném závěru v černé, měla být hnací silou celého traileru. Bohužel se tak nestalo. Ludevít Štúr v něm zůstal čítankově zaprášeným buditelem Horních Uher, který se nejlépe vyjímá ve vitrínách a depozitářích Matice slovenské. Přičemž zrovna v kontextu dnešního Slovenska by mnohé z jeho postojů (antisemitismus, splynutí Slovanů s Ruskem, odmítnutí parlamentní demokracie aj.) možná stály za přetřes víc, než ono tolikrát proklamované uzákonění slovenštiny, které v ohrožení není. Štúr člověk, Štúr muž a jeho důvody, proč od náruče ženy uniká k vysilujícímu nadosobnímu úsilí, tu také nejsou kdovíjakým magnetem. Ten fakt cool plakát sugeruje, že Štúr je brána k srdci Slováků/Slovenska. Trailer ale vnadí na lekci z dějepisu v televizním podání... a potvrzení "starých pravd" a klišé. Jestli si připomínka 170 let od úmrtí něco zasloužila, je to čestný a klidně problematizující a obrazoborecký pohled na "otce národa". Kdyby "to" tam bylo, tvůrci by se tím určitě pochlubili.