Denzel Washington nemá k Morganu Freemanovi příliš daleko a Jared Leto zvládá zahrát slizké záporáky stejně tak uspokojivě, jako to dělal svého času Kevin Spacey. Jenže Rami Malek není žádný Brad Pitt a co víc, John Lee Hancock nesahá Fincherovi ani po paty. Tím chci říct, že se Střípky sice tvářily v prvním skvělém traileru jako nových Sedm – ostatně i proto jsem se na film až do poslední chvíle těšil – jenže o to větším zklamáním výsledný film nakonec je.

Hancock, který si tady sám napsal i scénář, pro mě v podstatě od začátku opakuje ty stejné problémy, co měl jeho poslední snímek Dálniční hlídka s Costnerem a Harrelsonem o honu na Bonnie a Clydea. Znovu si vybral zajímavý námět, který následně přetavil do příliš vyžehleného podání, v němž nefunguje napětí, chemie mezi postavami, dialogy, a především finále, jež zcela postrádá jakoukoli gradaci. Když to rozvedeme, tak Washington zde hraje bývalého losangeleského detektiva „Dekea“, který před lety odešel za podivných okolností dělat obyčejného poldu někam na venkov, když ho ale nový případ zavede zpátky do města, začne ho minulost znova pálit.

To ovšem přijde vhod mladé hvězdě oddělení Jimu Baxterovi (Rami Malek), jenž zrovna pátrá po sériovém vrahovi, který si za oběti vybírá mladé ženy. Počet obětí roste, čas se krátí, a tak se Baxter rozhodne požádat o pomoc zkušeného Dekea. A potud to všechno relativně funguje s místy haprující logikou, kterou tomu ale rádi odpustíte, protože Washingtonovi tyhle postavy skleslých zničených frajerů prostě jdou a procedurální stránka případ táhne dopředu. Jenže.

Druhý akt v podstatě jenom přidává na dírách v logice, odhaluje něco málo z Dekovi minulosti a konečně představuje Alberta Sparmu (odporný ale vynikající Leto), kterého si detektivové vyberou za hlavního podezřelého. Jediný problém? Prozatím k tomu nemají žádné konkrétní důkazy. Hancock si navíc dává tu práci, aby ze Sparmy udělal člověka, který sice působí podezřele, zároveň se ale může jednat o pouhého magora, který rád tahá policii za nos, aniž by přitom reálně něco nezákonného provedl. A kdyby se scénář soustředil ještě o něco víc na tento aspekt, možná by to finále fungovalo o něco lépe. Jenže podruhé.

Všechno, co dělalo první akt zajímavým, začne někdy v polovině filmu ustupovat do pozadí. Veškeré tradiční procedurální postupy letí z okna, všechny ty záběry na zamyšlené detektivy, křesťanské kříže, zmizelé ženy a opakující se vodítka, co dialogy i kamera naznačovaly, že by mohly být důležité, se ukazují jako marné pokusy o odvedení pozornosti a v zásadě film upaluje k bizarnímu zvratu, který by hrozně chtěl být alá právě těch Sedm, jenže v tom trestuhodně selhává. Jako by Hancock stačil vymyslet zajímavý svět, postavy i případ – a tohle všechno v první polovině detailně prokreslil, ale následně už nedokázal přijít na to, jak s tím vším uspokojivě naložit, a tak tam vložil tenhle mizerný nesmyslný zvrat, aby se vyhnul řešení všech těch děr ve scénáři a mohl to směle zakončit jako něco nečekaného a kontroverzního. Ve skutečnosti to je ale akorát průhledné a otravné, protože rázem máte pocit, že jste s filmem ztráceli dvě hodiny zcela zbytečně.

Já jsem sice fanda podobných zvratů, ale jenom tehdy, kdy to dává smysl. Nicméně tady z toho je cítit jen ta scenáristická lenost vypořádat se s problémy, které si autor sám vymyslel. Hancock navíc za celý film nedokáže ani jako režisér vybudovat pořádné napětí, natočit scénu, která by vyčnívala, zkrátka vše, co dělalo ze Sedm unikátní propracovaný krimi thriller, tady chybí. Navíc se ukazuje, že Malek má na to zahrát inteligentní zajímavé postavy, ale poldu, co se honí za sériovými vrahy stůj co stůj, mu prostě nevěříte. A bavit se ztrápeným Washingtonem, jehož minulost se navíc ukáže být taky zcela jalová, je prostě málo. Když váš film navíc nezachraňuje ani hudba Thomase Newmana, je už něco opravdu hodně špatně. Jinými slovy skrz naskrz průměrná záležitost, na které nejvíc bolí ten promarněný potenciál. Zasloužili jsme si víc.