Přestože Tima Burtona jsme v rubrice V.I.M. protěžili poměrně nedávno, sváteční televizní menu nám velí v naší anabázi pokračovat. Jeden z nejzásadnějších autorů filmové grotesknosti a zamilovaný pohádkář vyslal v roce 1990 do světa i jednoho z nejsmutnějších hrdinů všech dob. Tim Burton našel odvrácenou tvář Johnnyho Deppa a stvořil postavu bizarně pokroucenou, ale přesto neuvěřitelně citlivou. Postavu, která možná nevypadá jako někdo, s kým byste chtěli strávit život, zato emocionálně přeplněnou, že by ji mohl kdokoliv z vás závidět. Více než příběh o pěti párech nůžek je to vyprávění o vnitřní kráse a pravých hodnotách, tedy obecně platný příběh pro jakoukoliv dobu. Že je schovaný za výbornou maloměstskou komedii, je jen malá přidaná hodnota a zároveň jakýsi povinný scenáristický prostor pro audiovizuální realizaci režiséra, který pozvolna dokončoval brus svého nezaměnitelného stylu. A možná už od první vteřiny věděl, že pouze jeho budoucí dvorní herec dokáže dát extrovertním výrazovým prostředkům jeho tvorby naprosto přesný výraz; Protože byl možná jediný, který jim rozuměl a nebál se jich. Lyrický, sentimentální, dojemný i trochu temný. V brilantním podkresu Dannyho Elfmana, v tmavějších barvách, utopený v nekonečné dojímavosti, která výjimečně není kýčem. Takový je váš Eda, vhodný do každé rodiny. Děkujme Deppovi za jeho odvahu a Burtonovi za to, že byl tak prozíravý. Poučná filmová cesta, kterou vás provede bílý obličej s desítkou břitů na prstech, se u nás stala možná nejvýraznějším porevolučním rodinným milníkem. Jako dnes si pamatuji, jak všichni uháněli domů, protože dávali „chlápka s nůžkami“ a jak nadšeně si o tom druhý den vyprávěli ve školách a v práci. A byla to slovní salva nadšená – už tenkrát přesně pasující na rubriku filmových dobyvatelů našich srdcí. V pátek 29.12. hodinu před polednem nezapomeňte nažhavit Novu!