Potkali se u Kolína. Teda ne tak docela, ale bylo to na silnici poblíž nějakého města, kam nechtěli, ale přes které museli tam, kam chtěli. Nepadli si do oka. Tedy ne tak docela, protože Max padl Francisovi do oka, ale Max je starý bručoun, který si k sobě nepouští lidi. Ale Francis ho otravoval tak dlouho, až začalo jedno velké přátelství na život a na smrt.

I když vám spousta lidí bude tvrdit, že nejlepší roadmovie je Bezstarostná jízda (ale neříkejte to před Civalem :-), tenhle příběh o velkém přátelství vetkaný do cesty za vysněným podnikem – myčkou aut – má v sobě podobnou dávku bezprostřednosti přelomu 60. a 70. let právě jako BJ. Jenom jeho hrdiny nejsou bohémští požitkáři, ale dva normální chlapi, co se potkali a potřebovali se. Jeden vylezl po šesti letech z lochu, druhý se vrací z pětileté mořské výpravy, před jejímž zahájením zbaběle utekl od rodičovských povinností a nechal doma těhotnou manželku. I ta je důležitou součástí příběhu o tom, kam vás můžou svést cesty osudu, když potkáte ty správné lidi.

„Správné“ v tomhle případě znamená kombinaci chronického bručouna, bitkaře a trochu prosťáčka s hyperaktivním chronickým bavičem, jehož životním poselstvím je rozdávat radost. Vzhledem k tomu, že už deset minut od úvodního setkání si tihle dva slíbí společný byznys, je zřejmé, že film se neobtěžuje zaobírat závažnými otázkami typu „jak to?“ a „proč?“ a spíše hledí do budoucna. Po dvaceti minutách jako by se tihle dva znali celí život a i když si často vjíždějí do vlasů kvůli vzájemnému povahovému kontrastu, nakonec si stejně ve chvíli nejhorší stejně podají pomocnou ruku. A vyplývá z toho naše oblíbená premisa, že chlapská chemie na plátnech má taky něco do sebe – i mimo akční filmy.

Projdou si divoké večírky, vězení a možná potkají i lásku. To všechno pod citlivou taktovkou Jerryho Schatzberga (původně módního fotografa!), který nechává oba protagonisty směle improvizovat v dlouhých záběrech bez střihů a pokouší se vyprávět příběh, jak by se asi přesně stal, kdyby se dva takoví lidé potkali. A i přes množství těch drobných historek a dobrodružství se najde místo pro skvěle otevřený závěr, který donutí k dumání nad pravými hodnotami a působí lépe než jakákoliv uzavřená kapitola, která by tyhle dva asi stejně nemohla potkat. I když, kdo ví. Určitě se o tom dobře přemýšlí.

Strašák je čistou dojmologií. Zprostředkováním pocitů o tom, že život je fajn a mít opravdové kamarády se vyplatí. A pokud si nepotrpíte na hluboká poselství, už jenom to vidět vedle sebe v hlavních rolích Hackmana s Pacinem v nejlepší kondici je prostě paráda.