Asi není příliš velkým překvapením, že jsem od Stormbreakera nic moc nečekal. Britsko-americká koprodukce, s patnáctiletým debutantem v hlavní roli, pohybující se v žánru, který ještě nikdo nedokázal dotáhnout do úspěšného konce. Už jen při vzpomínce na infantilní humor v Cody Banksovi mi naskakují pupínky. Usedl jsem tedy v kinosálu, obrněn trpělivostí a čekal jsem, co předvede Geoffrey Sax, režisér relativně povedeného Hlasu smrti, a pro mě osobně největší opora mladobondovské vypalovačky.

Stormbreaker to totiž rozjíždí ve velkém stylu a Sax jako zkušený barman v úvodních patnácti minutách roznáší chutnou směsku tradičních klišé a vynikající akce. Donnie Yen sice odmakal na postu choreografa jen pár scén, ale jeho zkušená ruka je vidět a i když se Ewan McGregor objeví jen na krátko, zřejmě byste ho na základě jedné vydařené akce s radostí pasovali na Bonda. A nezůstane jen u McGregorova řádění, Sax jakoby chtěl diváky ohromit a tak v rychlém sledu seká další akční scénu, která dokazuje, že i sotva dospělý blonďáček může s vydatnou pomocí kaskadérů vypadat v bojové vřavě uvěřitelně. Od Donnieho bych navíc nečekal klasickou kung-fu renesanci, v podobném stylu jaký předvedl Jackie s podkovou v Shanghan Noon nebo Jet s hadicí v Romeo Must Die. Ten film se mi začínal líbit...

Proč? Protože narozdíl od jiných pokusů v žánru dudlíkových agentů, se Stormbreaker nemaže s dětinskými situacemi typu "moje rodiče se nesmí dozvědět, že jsem superhrdina. Infantilita je tu naprosto odsunuta stranou a jediné, čemu se budete smát jsou buď obličejové kreace Billa Nighyho (alias šéfa MI6), nebo karikatury na straně záporáků, počínaje nacistickou holčinou z Hellboye, konče psychopatickým vrhačem nožů Andy Serkisem. Herecké obsazení je vůbec velmi vydařené a objeví se v něm spousta známých britských tváří, jedinou výjimkou budiž Mickey Rourke, který sice vypadá extravagantně, ale spíš podehrává, než aby byl rovnocenným soupeřem patnáctiletému Alexu Pettyferovi. Ten je oproti traileru o poznání méně prkenný a hlavně nahání cenné body v akčních scénách, kde disponuje neomylností Tonyho Jaa. Ostatně Stormbreaker je trochu podobný např. Kurýrovi, tj. nejde ho brát vážně ani minutu.

S tím bude mít dost možná leckterý divák problém, protože scénář vycházející z románu Anthonyho Horowitze, skutečně aplikuje bondovský mikrosvět na čtrnáctiletého kluka a nepřipouští si jakékoliv pochybnosti. Alexovi je prostě sděleno, že strýček McGregor ho od dětství trénoval, MI6 mu dohodí první misi (zbytečně natahovací pobyt v tréninkovém kempu raději přeskočíme), dojde si ke "Q" pro pár vychytávek a jedem s medem. Kdo kdy viděl alespoň jednu bondovku, ten bude jako doma a může předpovídat vývoj scén s přesností na mikrometr, ale Sax drží tempo příjemně vysoko a navíc ždíme ze štábu velmi povedené vizuály. V kombinaci s žiletkovým střihem je tak Stormbreaker nefalšovaným akčním filmem bez kompromisů a velmi, velmi dobře se na něj kouká. Jedním z vrcholů pro mě byla akční scéna v kuchyni, kdy se obě hlavní aktérky řežou vším co je po ruce a to je vtipně prostříháváno s děním v animované grotesce, která běží v televizi. Originální, jednoduché a velmi efektní.

Bohužel i Saxovi dojdou plakátové záběry a Pettyfer vyčerpá své neodolatelné úsměvy do kamery. Oba dva totiž ve dvou třetinách střídmé stopáže (93 minut) dostihne překombinovaný scénář. To co se původně zdálo jen neškodnou sbírkou špiónských klišé, se náhle děsivě pokroutí a začne nervózně hledat zkratky. Hlavní hrdina náhle skáče ze scény do scény, jeden rádoby zvrat střídá druhý a vy si uvědomíte, že film letí po tobogánu někam hluboko dolů a ztrácí při tom ten říz, který jste obdivovali při úvodním rozjezdu. Je to hrozná škoda, protože tu byl potenciál to zakončit mnohem efektněji. Ne že by Stormbreaker ke konci ztrácel tempo, spíš přetáhne otáčky a jeho výkon jde do háje, korunovaný závěrem, za který by se nemusel stydět pilot k televiznímu seriálu. Je to celkem logické, protože producenti by rádi natočili celkem pět filmů, ale všichni víme, že u filmů je nejdůležitější začátek a konec. Tady Geoffrey Sax ustál jenom půlku závazku, ale nemám to srdce na něj házet sebemenší vinu, protože to byl právě on, kdo Stormbreakera dotáhnul na spokojených šest hvězdiček. Rozhodně teď budu sledovat jeho další filmy, protože jeho cit pro volbu těch správných záběrů se dnes vidí čím dál tím míň. A jestli bude točit v budoucnu další dobrodružství Alexe Rydera, tak mi předem zabookujte lístky. Pokud jsem někdy tvrdil, že nejde natočit "dětský akční film", který by se líbil dospělým, tak to beru zpět. Jen se to ještě musí trochu poladit.