Debut Lenky Kny s poučným názvem Stínu neutečeš (horký konkurent rozumbradovského titulu Hodinu nevíš) pojednává o temném rodinném tajemství. Malý domek u Labe ukrývá ve svém nitru letitou válečnou historii, bolestnou poskrvnu na soužití volyňské Češky a ukrajinského rodáka. Šedesát let poté dochází paní Evženie k závěru, že již déle nemůže s agresivním a zádumčivým opilcem Řehořem-Hryhoryjem žít. A chce rozvod. Temná křivda? Sžíravé drama? Bohužel spíše těkavá senilita.

Námět Stínu neutečeš je silný, jak jen třinácté komnaty rodinných kronik mohou být. Své o tom vypovídá např. vynikající drama Milana Uhdeho Zázrak v černém domě. Podobně laděná sonda do traumatických zákoutí historie z pera Lenky Kny odhaluje spíše odvrácenou stranu Měsíce. Tu, na níž se halasně šustí papírem, postavy stojí v  pozoru a ten, kdo jejich útrapy sleduje, zůstává okraden o jakoukoli pointu. Logice děje i motivaci postav totiž brání v průchodu nejen prkenný scénář, jenž svými frázemi občas připomíná středoškolskou esej na téma „tajemství babiččiny půdy“, ale i celkové pojetí – upracované, vleklé, nasnímané s televizní statičností.

Lenka Kny se snaží řídkou konverzační omáčku zahustit lyrickými vsuvkami i moderními pokusy o asynchronní obraz a dialogy. Výsledek se šine v natolik hlemýždím tempu, že i Labe u Mělníka se proti tomu valí jako dravá horská bystřina. Postavy nenabízejí krom frázovitých a nesmyslně větvených rozhovorů nic – o to horší je, že jsou bez výjimky obsazeny výtečnými herci. Dlouhé a nic neříkající detaily na známé tváře odhalují neutěšenou významovou prázdnotu, která zeje za jejich rolemi. Snad jen naturščik Landovský dovede být v několikajazyčném opileckém hulákání jaksi mimoděk poetický i humorný.

Na debutu mladé režisérky se, krom výtečného castingu, takřka nedají nalézt klady. Natočený i napsaný je toporně, zajímavé téma volyňských Čechů a ukrajinského hladomoru ubíjí diletantská struktura vyprávění. Přepálený závěr už vysloveně dráždí. Není nic horšího než dějovou jalovost kurýrovat pochybným oukropem velké tragédie. Nic nedává smysl, nic nevzbuzuje emoce, nic o ničem nevypovídá. Vzešel tak jeden velký zmatek, jehož název mluví pravdu. Provinciálnímu stínu lopotných komorních dramat opravdu tenhle snímek neunikl.