Kolegu Civala si následujícím výrokem naštvu, ale tvrdím, že Solondzovo Štěstí vypovídá o "americké kráse" mnohem pregnantněji než samotná Americká krása. Třeba se jednoho dne po ránu opařím čajem a změním názor, ale... zatím ne. Štěstí zůstává Solondzovým dosud nejlepším filmem, jemuž Storytelling aka Opsáno ze života sahá tak do půli stehen a Palindromy sotva k čéškám.

Nepopírám, že Solondz nasadil napoprvé příliš vysokou laťku a u svých následujících filmů se o originalitu snaží až příliš zoufale, jeho světy jsou zahleděné samy do sebe a nekomunikují s okolím. Jakoby mu šlo vyvolat jen jednorázový "ách-efekt". Ale v Štěstí to funguje výborně...

Štěstí je takový malý zlý film a Solondz se se svými postavami nemazlí. Kdesi vespod cítíte chladný úšklebek baziliška, který své panoptikum životních ztroskotanců vlastně vůbec nemá rád, a jde mu jen o to, aby je pořádně vyráchal ve srabu a z jejich neštěstí pak bral sílu. Je však neskonale zábavné pozorovat, jak Solondz buduje každou jednotlivou scénu a pohrává si s její vnitřní energií. V určitém momentu vždy přijde nějaký zvrat - takové sotva slyšitelné lupnutí - vyvolané většinou nešetrným slovem, který scénu naprosto vymkne z kloubů. Na spočítání scén, které začínají veskrze pohodově, nebo alespoň normálně, a končí stavem, ve kterém by si postavy chtěly prohnat hlavu kulí, by vám nestačily prsty na všech čtyřech končetinách.

Solondz své postavy uplácal z hodně úchylného těsta. Perverze, choutky a tužby všech jsou hodně přestřelené a asi málokterou z nich "v přírodě" potkáte v takto koncentrované podobě. Ale právě zvětšením pod lupou se režisérovi - vyjádřeno pateticky - podaří odkrýt nejeden sebeklam západního středostavovského člověka městského typu a napráskat naholou všem filmům a seriálům o nekonfliktním životě, který plyne, plyne a plyne... Je zábavné pozorovat, jak se osudy hledačů štěstí proplétají a vy neustále čekáte, co nového (a zákeřného) na ně zase režisér vymyslí - a jak to vlastně celé skončí. Nebudu spoilerovat, když napíšu, že přesně v duchu názvu filmu. Šťastně (a pro nás zábavně). Ale vemte na to jed, že půjde o štěstí, při kterém je zbytku světa do breku.

Něco mi říká, že pokud se na tento druh vyprávění naladíte, budete na konci filmu pociťovat slast z alternativního filmového zážitku. A pokud víte, co to znamená "udělat se", jste vůbec těmi nejšťastnějšími lidmi na světě...