Po festivalových štacích v Karlových Varech i Uherském Hradišti se začátkem září dostanou koprodukční Stehy i do našich kin. Na začátku roku je příjemně přijalo publikum v Berlíně, a tak přestože se nejedná o zjevný divácký hit, proklestilo si meditativní srbské zamyšlení cestu i do širší domácí distribuce. A tak už se určitě nemůžete dočkat povídání, o čem tenhle biják vlastně je.

Švadlena Ana žije vcelku typický život srbské ženy středního věku. Manžel se občas opije a moc ji neposlouchá, dospívající dcerou mlátí puberta a o jejím poslouchání nemůže být řeč už vůbec. Nic fantastického, ale v rámci možností poklidný balkánský život. Avšak na Anině duši je už skoro dvě dekády jizva, již se nikdy nepovedlo zacelit – nesmířila se totiž se smrtí druhého dítěte, které kdysi údajně nepřežilo porod. Pátrající matka se postupně dostane na kloub podezření, že všechno tenkrát mohlo být trochu jinak. Jenže co se s tím dá po 18 letech vůbec dělat?

V hlavní roli zlomené matky exceluje Snežana Bogdanovič, která na přelomu 80. a 90. let měla v jugoslávských zemích rozjetou docela solidní kariéru, jen aby emigrovala do Spojených států a léta o ní nebylo slyšet. V pokročilém věku se nyní dočkala role, díky níž se o ní letos mluví na spoustě evropských festivalů. Film přitom na jejím neexaltovaném herectví vyloženě stojí, jelikož jsou pro režiséra Miroslava Terziče častým prostředkem k budování napětí dlouhé záběry na hrdinčinu tvář; navenek téměř neměnnou, pod povrchem však bouřící rozervaností.

I přes neskrývanou pomalost děje, jíž Terzič dává na odiv marnost ženina pachtění, však necelá stominutovka docela uteče, a především ve druhé půlce se jí podaří hned několik neprvoplánových zvratů. Díky nim se film jemně otírá o prvky magického realismu a nabízí spoustu podnětů k zamyšlení nad podivností balkánských společností – je vůbec možné, že si jsou lidé schopni navzájem provádět těžko uvěřitelná zvěrstva? Je tohle skutečný svět, nebo nějaká podivná alternativní realita, blízká i vzdálená zároveň? Příběh přitom vychází z opravdových případů, což mrazení v zádech ještě umocňuje. Příznivci všudypřítomné deprese s minimem východisek si budou u tohohle evropského zástupce zase jednou pomlaskávat sebemrskačským nadšením.