Pojďme si zavzpomínat na doby, kdy jeden z nejlepších herců své generace, Malcolm McDowell, nepaběrkoval v kusech s děsuplnými názvy jako Sám doma 5, Zombex nebo Pinocchio 3000. Ačkoliv je navěky spjatý s Mechanickým pomerančem, jeho tvůrčí záběr byl tehdy mnohem širší, než znásilňování děvoček s chorošnými bresty a mlácení frendiků. Skutečným, bohužel však zapomenutým, vrcholem McDowellovy kariéry je druhý díl trilogie o jeho alter egu Micku Travisovi – Šťastný to muž.

Podivuhodná tříhodinová satira na všechno možné působí, jako by se do McDowella při psaní scénáře převtělil duch Monty Pythonů, Franze Kafky a Kurta Vonneguta. Kterákoliv část společnosti, na kterou si vzpomenete, počínaje zdravotnictvím a konče církví dostane naloženo s pořádným rozběhem do rozkroku. Titulní hrdina se při své cestě po Británii zaplétá s prapodivnými individui v ještě prapodivnějších situacích. Film se při tom nebere vůbec vážně, nekřičí do světa „Bacha, teď se bude nastavovat zrcadlo.“

Namísto toho vytváří zvrácenou alternativní realitu vyspělé země, v níž se odehrávají ty nejdivnější situace, ačkoliv kulisy jsou tvořeny běžnými institucemi – Mengeleho pokusy ve všeobecné nemocnici, sadomasochismus u soudního dvora. A do toho všeho hrají chytlavé písničky Alana Price, klávesisty The Animals, který do děje také sám zasáhne a společně s režisérem stírá hranice mezi realitou a filmem. Šťastný to muž navíc nikomu nenadržuje a šklebí se do všech obličejů rovným dílem – buržoazii i proletariátu. Zvrácení jsou jak boháči, kteří chtějí víc a víc na úkor druhých, tak lůza, která lační po odplatě za svoje zmrvené životy.

V tom se liší od jiných společensko-kritických filmů, které ztroskotají právě na předpojatosti tvůrce, ať už kvůli jeho světonázoru nebo kvůli úlitbě divákům, aby měli komu fandit. McDowell s Andersonem na tohle kašlou – hlavní hrdina je nesympatický všehoschopný zmetek z ranku Vlka z Wall Streetu, všichni kolem něj pak trpí paranoiou, chorobnou chamtivostí či fanatismem. Což jsou věci, které jsou i 40 let po vzniku filmu aktuálnější než kdy dřív.

Šťastný to muž vás donutí si mnohých věcí všímat víc a na jiné pak pohlížet úplně jinak. Hlavně je to však vynikající zábava se závěrem, který vám vypálí díru do hlavy. A takových filmů nebude nikdy dost.