Redakce MovieZone je plná fanoušků Star Wars, na Star Trek jsem tu ale převážně sám (paradoxně s výjimkou abramsovek, těm se dává palec nahoru). V roce 2011 jsem tenhle prapor vztyčil V.I.M.kem Khanova hněvu, nejuznávanějšího Star Trek filmu vůbec, a teď bych rád pokračoval Cestou domů.

Abyste v tom měli pořádný guláš: Khanův hněv je druhý film z původní série a Cesta domů je čtyřka, přičemž se jedná o začátek a konec takzvané Trilogie Genesis. Každý díl tu má vlastní zápletku, zároveň se však jedná o úzce provázané příběhy o tom, jestli „potřeby jednoho převažují potřeby mnoha.“ Tahle filozofická otázka je během tří filmů krásně prozkoumaná ze všech stran, Cesta domů ale není žádné vzletné drama. Ba naopak. Po dvou tradičnějších Star Trecích, jež sázely na akci, napětí a často až shakespearovskou osudovost, se populární sci-fi sága vydala úplně jiným směrem.

Jakým? Jak už jsem prozradil výše, posádka Enterprise (tentokrát mimochodem bez Enterprise) se vydala do vod čistokrevné komedie. Zápletka se točí kolem výletu do 80. let 20. století, odkud musí Kirk a spol. dovézt pár velryb. Jinak hrozí Zemi ve 23. století zničení tajemným mimozemským objektem, což je… ano… sci-fi konstrukt k tomu, aby mohlo přijít velké ekologické poselství.

Spousta filmů by se v tak očividné zelené agitce rychle utopila. Star Trek ji ale vetkl do komedie o cestování časem, která je tak chytrá, zábavná a sympatická, že jí to nejde nijak zazlívat. Režírující Leonard Nimoy (sám pan Spock) u průměrné trojky očividně pochopil, že mu tradiční vesmírné dobrodružství moc nejde. Nějakým zázrakem pak dokázal rozlišit svoje silné a slabé režisérské stránky a nahlédl do světa Star Treku ze zcela nového úhlu, který precizně trefil vytyčené cíle.

Cesta domů je vlastně klasická „fish out of water“ báchorka, v níž se neustále hláškuje a všechno je uzpůsobené k tomu, aby mohl každý člen posádky zazářit v na míru ušité situaci. McCoy třeba musí rozdýchat „barbarské“ lékařství 20. století, Chekov se marně snaží sehnat nukleární zbraně a Scotta čeká supermoderní počítač, který odmítá reagovat na hlasové povely. Spock je samozřejmě tradičním hlasem rozumu, jenž se musí naučit lehce improvizovat, a pokud si myslíte, že na Kirka čeká malá romance, tak… očividně víte, na jakých základech tahle série funguje.

Zatímco v ostatních Star Trecích je často problém zapojit úplně všechny postavy a trefit balanc mezi filozofováním a svižným příběhem, v Cestě domů se našla prvotřídní rovnováha v každém ohledu. Velkým plusem je pak i využití skutečných lokací, jež byste u ostatních dílů hledali marně. Místo interiérů Enterprise tu dostaly prostor ulice San Francisca nebo opravdová letadlová loď – mimochodem ta samá, na níž se o chvíli dříve natáčel Top Gun.

Možná to bylo i díky Martymu McFlyovi, jenž diváky čerstvě naladil na komedie o cestování časem, ale z Cesty domů se vyklubal nejúspěšnější díl Trilogie Genesis. Diváci byli podobně spokojení jako kritici a Star Trek jasně ukázal, že se s ním musí počítat i dvacet let po premiéře seriálu.

Někdy si možná promluvíme o konci původní Kirkovy éry, tedy o šestém díle s podtitulem Neobjevená země (ano, Star Trek má dobré sudé díly!). Teď vás ale nabádám k tomu, abyste dali šanci když už ne celé trilogii, tak alespoň samotné Cestě domů. Možná je trochu archaická a nesrší adrenalinem, rozhodně však dokáže zvednout náladu a přesvědčí vás o tom, že William Shatner uměl šarmantního Kirka na jedničku s hvězdičkou. Všechno nejlepší ke včerejším 94. narozeninám, kapitáne!

P.S.: Pokud po tragické Sekci 31 žijete v dojmu, že je Star Trek v háji, tak ani omylem. Výborné Podivné nové světy mají na ČSFD 79 % a (separátně fungující) třetí série Picarda se tam chlubí dokonce 87 %. Oboje hlasitě doporučuju