Miluju screwballové komedie. Specifický žánr, který pro mě koncem třicátých a začátkem čtyřicátých let “rozsvítil” Cary Grant v klasikách jako Leopardí žena, Prázdniny, nebo Jezinky a bezinky. Samozřejmě to teď beru hodně hopem, ale poslední zmiňovaný film natočil fantastický Frank Capra. V roce 1944. O deset let dřív ten samý režisér žánr screwballových komedií - v nichž se opačná pohlaví dychtivě špičkují a končí si v náruči, protože co se škádlívá, to se rádo mívá - pomáhal ustanovit v tehdy laciném a narychlo spíchnutém snímku Stalo se jedné noci, v němž si scenárista a investigativní novinář Rob Riskin plnil sen. Co kdyby jednoho dne v autobuse potkal tajemnou krásku - chytrou, pohotovou a ještě k tomu pohádkově bohatou? Přesně takhle Riskinovu alter egu, Clarku Gableovi, padne do cesty Claudette Colbert jako příslušnice smetánky utíkající před osidly bohatého tatínka, vstříc náruči muže, kterého papá rozhodně neschválil.

Autobus se porouchá a dívka je nucena spolknout svou čest a přijmout nabízenou pomoc úskočného reportéra. Jejich roadmovie je plná ostrovtipu a nečekaných zvratů. Nakonec padnou i zdi Jericha, míněno tedy prostěradlo napnuté ve společném pokoji mezi oběma protagonisty. A Frank Capra si dojde pro Oscara. Film jich získal rovnou pět, ve všech hlavních kategoriích, což se pak povedlo až Přeletu nad kukaččím hnízdem o víc než čtyřicet let později.

Pratátu screwballu dodnes citují nejrůznější romcomové seriály, souboj pohlaví v podobě sarkastického chlápka, co ukazuje “zrcadlo” dámě odtržené od reality, jsme viděli ve stovce různých variací. Skoro se až nechce věřit, že za tímhle archetypem musíme cestovat “jen” devadesát let nazpátek. Člověk by věřil, že je tu odnepaměti. ale byl to právě Capra, kdo z talentovaných herců a na první pohled schematického scénáře vymáčknul všechnu chemii v Mendělejevově tabulce prvků.

U Columbia Pictures film natočili za minimální rozpočet, Clarka Gablea měli půjčeného na čtyři týdny od MGM, Claudette Colbert film nechtěla točit vůbec, protože její předchozí spolupráce s Caprou byla propadákem. Všichni tím natáčením na truc propluli a studio snímek nijak zásadně nepropagovalo. Jenže dobré zboží se prodává samo. Claudette Colbert mávla rukou i nad nominací na Oscara a raději než na slavnostní večer běžela na vlak, protože si chtěla dopřát dlouhou dovolenou. Když ji vyhlásili za vítězku, nařídil šéf studia, aby někdo zaběhnul na nádraží a vytáhnul ji zuby nehty z vlaku i s kufrem, což je zápletka ne nepodobná samotnému filmu. Až se divím, že ji ještě nikdo nezadaptoval.

Černobílé dovádění ze zlaté éry Hollywoodu bude logicky někomu připadat příliš mírné (jakkoliv si tu Clark Gable rozepne košili a během pěti sekund připraví prodavače tílek o práci, protože nátělník prostě a jednoduše nemá), v následujících letech jsme tu měli v rámci subžánru větší kalibry a Grant nebo Stewart byli expresivnější, navíc se často mohli odpinkávat od Katharine Hepburn, což byla ta nejvyšší liga. Někoho ale na začátku muselo napadnout, co by se stalo, kdyby se Adam a Eva místo kousnutí do jablka začali prostě jen trumfovat tím, kdo toho druhého víc “setře”. A s každou další replikou chápali, že ten druhý jim nejen zdatně smečuje, ale možná to bude ten pravý.

Odkazy na Stalo se jedné noci najdeme nejen v žánru romantik dodnes, po vedlejší koleji nám Capra s Riskinem (od té doby nerozlučná dvojka) narýsovali i základy ztřeštěných roadmovies á la Letadla, vlaky, automobily. Ještě pořád vám to nestačí? Všimněte si Clarka Gablea, jak nonšalantně hltá syrovou mrkev a stihne při tom rozkošně brebendit. Nepřipomíná vám to jistého animovaného králíka? Slavil premiéru o šest let později a jeho animátor měl Stalo se jedné noci ve velké oblibě. Do kina na něj prý šel opakovaně, což je věc, která film taktéž definuje. Jeho masivní tržby byly způsobené tím, že se ho lidé nemohli nabažit a chodili znovu a znovu. Nikde jinde než v biografu totiž ve třicátých letech filmy k vidění nebyly.

Vy na výběr máte, ale pokud si občas stěžujete, že kvůli přetlaku contentu nevíte, co si máte vybrat, pojďte se mnou oprášit kořeny. Pochopíte, že chemie mezi dvěma lidmi a komediální timing jsou dvě hodnoty tak nadčasové, že před nimi blednou všechny hollywoodské technologické milníky.