Kolem Vincenta se vznáší takový oscarový buzz, že byste toho plešouna Billovi nejradši rovnou dali. V redakci ho žereme a vlastně jsme mu i odpustili, že svou tvrdohlavostí neustále brzdí Krotitele duchů 3. A pokud si Hollywood natočí pokračování po svém, alespoň se toho nezúčastní žijící relikvie. Bill si místo Venkmana jede to svoje. Občas je to tajtrlíkování jako v Zombielandu, občas odněkud vypadne stejný kalibr jako Ztraceno v překladu. A Svatý Vincent má podle všech ohlasů mnohem blíž k tomu druhému. Nejásejte ovšem předčasně, protože věčně hulící, souložící, chlastající, gamblující a nadávající dědek s panděrem a mastným tričkem je nesmírně ohranou postavou. Nejblíž má asi k Santa je úchyl!, ale Murraymu zcela záměrně chybí elegance Billyho Boba v červenobílém overalu. Většinu času má na hlavě náplast, v očích tři promile a za uchem cigáro. Postavte takovému sígrovi v důchodu do cesty nevinné desetileté děcko a čouhá z toho přinejmenším polepšovna. Nebo tradiční doják o netradičním vztahu.

A taky že tradiční film dostanete, v tom nejlepším slova smyslu. Svatý Vincent je až neuvěřitelně předvídatelný. Dědek potká kluka, naučí ho pár zlozvyků, ale i přes všechno svojí zahořklost se dokáže otevřít a kluk mu to v závěru vrátí i s úroky. Humor naštěstí není tak záchodový jako u Santy, Vincent se naopak snaží místy brnkat i na vyloženě dojemnou strunu, ale Murray se v průběhu filmu dopustí několikrát finanční zpronevěry, řídí v opilosti, učí dítě vojenský chvat, který dostal v Con Airu Nicolase Cage do vězení, a mj. souloží s těhotnou Naomi Watts. Poslední příklad sice může znít nechutně, ale vlastně je celkem komický, protože... no protože to má debutující režisér Theodore Melfi docela v paži.

Skoro by se chtělo říct, že neměl co zkazit. Bill Murray je totiž opět geniální, neselhávající a opravdu oscarový. Tedy v případě, že se nedostaví další bouráci. Murrayovo střílení hlášek skrz pokerovou tvář naštvaného děduly je samo o sobě důvodem k návštěvě kina. A protože na Glóbech bude v kategorii muzikál/komedie, má letos poměrně slušnou šanci na výhru. Jeho talent je ovšem pouze součástí komplikované rovnice. Stejně důležitý je totiž vynikající Jaeden Lieberher, debutující klučina, který se pro verbální ping-pong s Murrayovým Vincentem snad narodil. Nebudu mu věštit žádnou budoucnost, protože všichni víme, že dětští herci shoří v pekle ve chvíli, kdy začnou mutovat. Film ovšem dokázal herecky rehabilitovat i Melissu McCarthy, která je coby vyklidněná matka naprosto přirozená a snesitelná. Naomi Watts jako ruská prostitutka s outěžkem je už poněkud přes čáru, ale její make-up, akcent a hlášky si vás stejně nakonec získají. Hraje tu vlastně vůbec někdo mizerně?

Nikoliv a přesto je hláška o hereckém koncertu stejně ošuntělá jako ten oblouk, který nakonec opíše děj filmu. Je to banální, až urážlivě průhledné, ale možná právě proto se víc soustředíte na výkony herců a nikoliv charaktery postav a jejich chování. Užíváte si každým douškem timing jednotlivých replik, pozorujete řeč těla a ani si nevšimnete, že uběhlo půldruhé hodiny. Vincent samozřejmě profituje i z toho, že podobného dědka máme v rodině, činžáku nebo ulici tak nějak všichni. Většině z nich se nedostane pomyslného vysvěcení, ale v závěrečných minutách snímku se tu svatozář kolem Billovy hlavy daří přesvědčivě prodat. Nejde sice o nic jiného než o glorifikaci hulváta, jehož zlaté srdce je pečlivě skryto za hradbou zlozvyků a sprostých slov, ale kvůli tomu byste takhle šťavnatou jednohubku rozhodně odmítat neměli.

Redakční péesko: V Česku má jít St. Vincent do kin pod názvem Miluj souseda svého, což je doslovný překlad sloganu z plakátu. Ehm... šla by tahle podivná chyba ještě napravit? Stačí se podívat na správné místo!