Popkulturní dráhu SpongeBoba SquarePantse lze poměrně snadno rozdělit na dvě etapy – období, kdy byl stále naživu jeho tvůrce Stephen Hillenburg, a následnou fázi, která pokračuje od jeho smrti v roce 2018. Právě Hillenburg byl tím, kdo této postavě rozuměl nejlépe. Vycházel ze svého osobního pohledu na svět a dokázal vytvořit příběhy, které fungovaly jak pro mladší, tak i starší publikum (viz spousta popkulturních nárážek, které minimálně většina dětských diváků nemohla docenit). Důkazem je i první celovečerní film, který si i po letech drží oblibu napříč generacemi a často je označován za jeden z těch animovaných filmů, kde absence nominace na Oscara byla chyba.

Po Hillenburgově odchodu je však znatelný určitý ústup ze slávy. SpongeBob se postupně začal stávat karikaturou sebe sama, což dokládají i některé spin-off projekty, které mají problém v tom, že... prostě nejsou dvakrát dobré. Před pár měsíci se ovšem vrátil na filmová plátna s ambicí značku znovu oživit - i když jen částečně. Režie se ujal Derek Drymon, který stál u zrodu původního seriálu, a scénář vznikl pod vedením Pam Brady, známé mimo jiné díky práci na South Parku, a Matta Liebermana, jenž má zkušenosti s rodinnými animovanými filmy. Výsledkem by tak teoreticky mohl být solidní rodinný snímek, i když srovnání s původním filmem je téměř nevyhnutelné.

Nový film opět sází na dobrodružství, tentokrát s pirátským nádechem. Do příběhu se vrací Bludný Holanďan, který se stává jakýmsi mentorem SpongeBoba při jeho snaze získat odvahu. Už od začátku je však zřejmé, že jeho úmysly nejsou zcela čisté. SpongeBob a Patrick se nechají snadno napálit a situaci musí opět zachraňovat Krabs, Sépiák a Gary. Děj se navíc přesouvá do podsvětí, jehož design místy připomíná stylizaci inspirovanou lovecraftovskými motivy, přizpůsobenou mladším divákům. Především i proto, že jsou tu opravdu ošklivá monstra, zároveň ovšem ne taková, která by měla rozbrečet koholiv staršího 6 let.

Film nabízí řadu vizuálních gagů a místy dokáže připomenout atmosféru původního seriálu. Přesto je znát, že tvůrci občas nedokážou odhadnout míru. Výrazným tématem je také animace – zatímco původní 2D styl má dodnes své kouzlo, novější 3D pojetí působí místy méně přirozeně. Tvůrci se sice snažili zachovat věrnost originálu, ale výsledek není vždy ideální. Některé postavy, jako Sandy nebo Plankton, navíc dostávají minimum prostoru, což nicméně vzhledem k faktu, že se obě tyto postavy dočkaly vlastních (nepříliš povedených) filmů, dává tak nějak smysl. 

Snímek se primárně soustředí na zábavu a až druhotně se snaží nabídnout nějaké poselství. Přestože design podsvětí nabízí zajímavé možnosti, film jej nevyužívá naplno. Chybí výraznější vedlejší postavy, překvapivé zvraty i promyšlenější humor. Oproti prvnímu filmu, který pracoval s chytře vystavěnými vtipy a jejich gradací, působí nový díl jednodušeji a předvídatelněji. Dětskému divákovi to stačit může, SpongeBob ovšem v období své největší slávy dokázal snadno pobavit i dospělé. A to se u čtvrtého kinocelovečeráku vyloženě nekoná.

To ale neznamená, že by film nebyl zábavný. Naopak – stále nabízí dostatek absurdního humoru, nápadů a momentů, které ke SpongeBobovi neodmyslitelně patří. Pozitivně lze vnímat i vztah mezi SpongeBobem a Krabsem, který balancuje mezi přátelstvím a mentorstvím. Film se navíc nebojí metahumoru a občasného bourání čtvrté stěny. Zároveň je ale patrná snaha přiblížit se prvnímu celovečernímu filmu, což je zároveň jeho největší přednost i slabina. Inspirace je místy až příliš zjevná a brání filmu v tom, aby působil skutečně originálně. Výsledkem je tak především nenáročná, sebeuvědomělá zábava, která kombinuje nostalgii s moderním přístupem. Vizuální gagy, absurdita i tempo jsou na svém místě, přesto však nelze přehlédnout určitou rutinu a sázku na jistotu.

Přehrajte si trailer Mladší diváci si film pravděpodobně užijí bez výhrad, zejména pokud mají slabost pro pirátská dobrodružství, které přeci jen nevznikají jako na běžícím páse. Starší publikum se sice také pobaví, ale pouze za předpokladu, že nebude očekávat návrat ke kvalitám zlaté éry (vraťte se k původnímu celovečeráku, je i po letech pořád fakt super!). Film sice připomíná, proč se SpongeBob stal ikonou animované tvorby, zároveň mu však chybí důvtip a originalita, které ho kdysi definovaly. Fakt, že se tu Mark Hamill zase jednou dokáže relativně vyblbnout (není zase tak velký spoiler, že tu Bludného Holanďana nakonec hraje i fyzicky), výsledné dojmy zase tak nějak nahoru netahá.