„Jedním z prvních filmů, které si pamatuji, že jsem viděl, byl Špion, který mě miloval. V tom okamžiku se pro mě bondovky staly dokonalým příkladem velkého měřítka a úžasných obrazů na plátně.“ Takto se o desátém příspěvku do bondovské série před pár lety vyjádřil Christopher Nolan. A každý, kdo jej viděl, mu dá určitě za pravdu.

A proč si jej připomenout právě v této době? Předně proto, že se jednalo o vůbec první bondovku, která byla čistě v rukou Cubbyho Broccoliho, jehož rodina se vzdala práv na Bonda teprve nyní po dlouhých 65 letech. Prvních devět bondovek však vzniklo pod dohledem producentského tandemu Albert R. „Cubby“ Broccoli a Harry Saltzman. Zatímco Broccoli byl známý spíše jako „rodinný typ“, který dbal na dlouhodobou stabilitu a kvalitu série, Saltzman měl pověst podnikavějšího a riskujícího tvůrce. A úplně nejraději ze všeho riskoval s penězi, které nebyly tak docela jeho.

To vedlo k velkým dluhům, které začaly ohrožovat i samotné bondovky, a byl tak nucen svůj podíl odprodat Broccolimu, kterému se tak zcela uvolnily ruce a agent 007 se tak mohl plně podřídit jeho představám. A právě Špion, který mě miloval se měl stát ukázkou toho, jak si Broccoli získanou tvůrčí svobodu představuje.

Do hlavní role se samozřejmě potřetí vrátil Roger Moore. Broccoli byl s novým představitelem nadmíru spokojen – neměli vzájemné neshody jako s Connerym a obecenstvo jej přijalo vlídněji než Lazenbyho. Moore se už v roli dokonale našel a přesně vyvážil šarmantní nadsázku s občasnými nádechy Conneryovské chladnokrevnosti (scéna s kravatou na střeše). Nikoliv náhodou byl i toto jeho nejoblíbenější Bondovka.

Po dvou relativně střídmých a realističtějších filmech, v nichž Bond bojoval s karibským drogovým bossem a následně s mimořádně sebevědomým nájemným vrahem, si Broccoli řekl, že nabídne něco mnohem většího. Jakože MNOHEM většího. A je vidět, že s nápady se opravdu nešetřilo, všechno musel být větší než velké.

Měřítko desáté bondovky je i po letech dechberoucí – obří tanker požírající jaderné ponorky, padoušská pevnost vynořující se z hlubin, 220 cm vysoký kolohnát Jaws s ocelovými čelistmi schopnými překousnout cokoliv od hrdla po žraloka, auto jako ponorka nebo dodnes nepřekonaný kaskadérský kousek na lyžích, kdy se otevře padák s Union Jackem a do toho se rozezní bondovská melodie. V historii zřejmě neexistuje britštější záběr. Špion, který mě miloval je i po takřka 50 letech esencí bondovského šarmu. A vedle Skyfall má taky vůbec nejkrásnější kameru, která zajímavě pracuje s hloubkou a ostrostí, díky čemuž působí exteriéry i interiéry ještě impozantněji a velkolepěji, ať už se jedná o bitvu v tankeru nebo o obyčejnou kancelář šéfa KGB.

A nesmíme zapomenout ani na jednu z nejlepších Bond girl, jakkoliv často tragicky přehlíženou. Agenta XXX neboli Anya Amasová v podání Barbary Bach není (po většinu filmu) tradiční dívkou v nesnázích, ale více než schopnou spoluhráčkou i protivnicí. S Moorem má vynikající partnerskou chemii, vzájemně se doplňují a tvoří v bondovkách dříve neviděnou dynamiku. Navíc má nevšední vedlejší motiv - dokončit úspěšně misi, aby mohla agenta 007 zabít a pomstít tak svého milence.

Špion, který mě miloval byl vřele přijat už v době svého vzniku a byl čtvrtým nejúspěšnějším filmem roku. I dnes patří mezi nejoblíbenější bondovky, minimálně s Moorem. Jistě, má to množství chyb – scénář je kromobyčejně línou kombinací zápletek a motivů z předchozích filmů, hlavní záporák Stromberg postrádá charisma svých předchůdců, hudební mix orchestrálních motivů a synťákové diska může dnes už působit směšně. Ale to všechno jsou jen drobné vady na kráse.

Desátá bondovka je navzdory tvůrčím těžkostem jedním z důvodů, proč je s námi Bond dodnes. Stylový mix humoru a napětí, podpořený působivou výpravou, společně vytváří film, který vlil sérii novou krev do žil a zacementoval Bonda na další léta jako synonymum akčního spektáklu. Protože, řečeno s titulním songem Carly Simon, Nobody Does It Better.

MZ Live Speciál o bondovce Zlaté oko:

MZ Live Speciál o bondovce Moonraker: