To má tak někdo smůlu. Režisér André De Toth se narodil ještě za Rakousko-Uherska, jeho první filmy byly v maďarštině a po přemístění do Ameriky byl nejplodnější  v 50. letech, kdy s několika výjimkami (např. původní Dům voskových figurín) točil většinou samé westerny. V 60. letech, kdy se v kienamografii konečně začalo dít něco pořádného (ano, musel jsem mít ve VIM nějaký těžký kalibr jako Kocour ve Volavce) byl už na ústupu. Špinavá hra z roku 1968 je jeho předposledním a zcela jistě divácky nejúspěšnějším filmem. Bohužel, dnes jej znají jen skalní fanoušci válečných filmů nebo herce Michaela Cainea.

Je to škoda. Rozhodně totiž nejde o zaměnitelnou pásovou výrobu, kdy tvůrci variovali několik okoukaných situaci a mysleli si, že to divák nepozná. Doba válečných snímků, kterým se národy utvrzovaly v tom, že bojovaly za správnou věc, každý udělal co mohl a vojenská jednotka se stala modelem národa, který se musí stmelit, postavit se znovu na vlastní a zvítězit s druhou polovinou 60.let pominula. Do žánrových filmů se naplno vklínila dějinná skepse, nihilismus a pocit životní absurdity. Ideály jsou bohužel průstřelné...

Půltucet špinavců, který se vydává na strategicky důležitou misi nemá žádný příslib. Svou účastí si nezajistí lepší zacházení, odpuštění trestu, propuštění z armády natož odměny. Nikdo z nich není warlover, kariérista ani nadšený sběratel metálů a frček. Národ, válečné úspěchy a kecy politruků jsou jim ukradené. Přesto se podřizují příkazu vyšších šarží, které naopak vědí velmi dobře, jaké kariérní výhody jim úspěšná akce v týlu nepřítele může vynést. Z obličejů nekompatibilní jednotky plné samorostů tesaných z hodně hrubého dřeva můžete vyčíst nechuť k jakýmkoliv dobrodružným kouskům a hraní si na hrdiny. Naopak, zpočátku je jim zatěžko udělat byť jen krok navíc. V očích se jim zračí: co tady, propánakrále, vlastně děláme?

U nechuti angažovat se vlivem okolností nakonec nezůstane. Ani nadále se z nich samozřejmě nestanou humanisté a nadšení bojovníci za svobodu porobených národů. Na plátně k žádnému velkému bratříčkování nedojde, ale De Toth dokáže skvěle vypoinovat situace, kdy se lámou ledy a všichni začínají táhnout za jeden provaz. Špinavá hra se sice nemůže pochlubit kdovíjak spektakulárními ačními scénami, ale i to málo stačí, aby se milovník válečných filmů rozehřál na provozní teplotu a začal si vnitřně libovat, jak si užívá každý záběr. Zajímavé je, že čím hlouběji jsou vojáci v poušti a tudíž cíli své mise, tím méně se ve filmu mluví. Muži činu přece konají. Co bude až dokončí svou práci? Co na tom záleží. Že je válka vůl však i bez velkých slov zazní naprosto nepřeslechnutelně...