Když jsem poprvé viděl povídkový film Woodyho Allena „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat)“, kde mistr břitkého suchého humoru ztvárnil (mimo jiné) neurotickou spermii, která se bojí opustit bezpečí chámovodů a vydat se do akce, myslel jsem si, že takhle rozjívenou sexuální výchovu už nikdy neuvidím. Jenže to jsem nemohl tušit, že o pár dekád později vtrhne do kin norský animák, který se nebude bát lidi šokovat naprosto otevřeným přístupem k něčemu tak přirozenému, jako je sex. Animák, kde hlavní roli budou hrát spermie. Hodně spermií. Připravte se, nastává reprodukční soudný den. Nastává Spermageddon!

Už z trailerů bylo jasné, že tento výlet hluboko do lidského těla bude hodně připomínat pixarovku V hlavě. A taky že připomíná. Ovšem tím veškerá podobnost končí. Zatímco Pixar nechal divákům nahlédnout pod pokličku, kterou máme každý z nás v hlavě, norské studio Qvisten Animation se zaměřilo na úplně jinou část těla. Totiž na chámovody, varlata, močovou trubici, pochvu, anál, tlusté střevo a některé další exotické lokace, které byste u jiných animáků jen těžko hledali. Právě tam se odehrává příběh, co nemá obdoby. Příběh o zběsilém závodu s časem, kde vítěz bere vše.  A poražený končí v záchodové míse. V tom lepším případě.

Příběh točící se kolem mladé spermie Chámíka, který by nejraději celý den mastil videohry a do žádného riskantního podniku by se raději nepouštěl, aby se nakonec stal žhavým kandidátem na oplodnění roku, se prolíná se světem „tam venku“, kde sledujeme alkoholem posilněnou mládež, jak se oddává prvnímu sexu. Už při první scéně přitom pochopíte, jak moc otevřený a zároveň maniakálně hravý Spermageddon je. Celý film je doslova prošpikovaný nejrůznějšími sexuálními dvojsmysly, anatomickými narážkami, ale i explicitními scénami, kde vystupují nejrůznější části lidského těla a jejich „obyvatelé“, jako je např. bakterie Escherichia Coli hodující na chutné stolici. Ano, i tam se podíváme. Do zadku.

Prim samozřejmě hraje příběh „pod kapotou“, kde se jednotlivé spermie snaží v honbě za Svatým grálem v podobě mile se usmívajícího vajíčka překonat nejrůznější nástrahy a překážky, jako je kondom, spermicidní gel, nesprávný tělesný otvor a mnohé další. Kromě Chámíka se představí celá řada nejrůzněji vyvedených a rozličnými charaktery obdařených spermií, včetně spermie-kulturisty v obleku Iron Mana. Každý z nich jde za svou cestou jiným způsobem, takže se prakticky nemůže stát, že byste se byť jenom chvíli v tom spermiovém hemžení nudili. Na nudu totiž není při ejakulaci čas!

Současně s tím sledujeme edukativní výlet za prvním pohlavním stykem dvou mladých lidí, jejichž vzájemné poznávání je podáno tak, aby si každý adolescent, co ještě neotevřel třináctou komnatu, mohl během promítání dělat zápisky. Místy je to úsměvné, jindy lehce otravné, ale chápu, že kromě závodů v oplodnění chtěli režiséři Tommy Wirkola (Šílená noc) a Rasmus A. Sivertsen (dvorní režisér studia Qvisten Animation) ukázat, jak se to má správně dělat, aby člověk nemusel do smrti litovat, že ten kondom otvíral zubama – což opravdu raději nikdo nezkoušejte! Ovšem i zde se dočkáte několika absolutně neuvěřitelných scén, ze kterých půjde ultrakonzervativním křesťanům hlava kolem. A navíc v podobě muzikálových čísel. Protože správný animák má přece písničky!

Přehrajte si trailer Ano, Spermageddon je současně muzikál, podobně jako první celovečerní film South Parku s podtitulem Peklo na zemi. Hudebních vystoupení sice není úplně tolik, ale na krátkou osmdesátiminutovou stopáž je jich tak akorát – a všechny jsou fantastické! Od parodie na klasická muzikálová vystoupení z Broadwaye až po neuvěřitelné sólo roztančené gynekoložky na samotném závěru. Nic vtipnějšího, drzejšího a zároveň zdravě upřímného jsem ve světě animovaného filmu snad ještě nikdy neviděl. Tommy Wirkola a Rasmus A. Sivertsen, podepsaní rovněž pod scénářem, vás vezmou na divokou jízdu tělesnými otvory, až vám to vezme dech. Pravda, je to celé vlastně taková blbina a doslovnost sexuální výchovy je místy až přehnaná, ale čert to vem, když to všechno tak pěkně do sebe pasuje. Díky tomu Spermageddonu odpustíte i zjednodušenou animaci a lehce otravného hlavního (lidského) hrdinu, kterému ten zásun prostě příliš nevěříte. Těch pozitiv je nakonec zkrátka tolik, že budete z kina odcházet s přiblblým úsměvem (a speed-metalovou písní „Spermageddon“) na rtech.