Cival

Američané jsou hloupí. Americké bijáky jsou blbé. A Hollywood je odpadní šachta, z níž lítají jen zkažené šlupky od banánu. Tak nějak se projevují lidé, kteří mají hned jasno o kulturní nadvládě Evropy a raději sjíždějí svého Felliniho, než aby se detailněji poohlédli po skvostech, které zpoza oceánu občas přilétnou. Člověk nad nimi musí mávnout rukou... a sem tam jim přitakat. Továrna na sny funguje jako kafemlejnek, jenž semele i dlažební kostku. Producenti z dózy tentokrát vysypali to nejlepší z evropské líhně a změnili velkou osobnost v lacině dojímající ženštinu. Alespoň tak se to zdá z harlequinovské ukázky, do níž hraje tak sladká hudba, že by se z toho rozbrečel i T-1000. Susanna Bier měla zjevně půlku práce hotovou – Things We Lost in Fire sice oficiálně nejsou remakem Bratrů, dánskou pumelici však připomínají nejen námětem, ale i identickým záběrováním a stejným výběrem klíčových scén (stačí srovnat garáž z Bratrů s uhýbající se Halle Berry). Celovečerák se musí od kýčovitého traileru odrodit, jinak si hollywoodský řezník připíše do životopisu další oběť. Debilizace by byla v tomhle případě dvojnásob bolestivá, jakkoliv by přivála alespoň obstojné herecké výkony.